Adenosintrifosfát (ATP, zkratka z angl. adenosine triphosphate) je důležitý nukleotid (resp. nukleosidtrifosfát), který se skládá z adenosinu a trojice fosfátů navázané na 5' uhlíku. Je zcela zásadní pro funkci všech známých buněk. Jeho význam spočívá v tom, že při rozkladu ATP na ADP (adenosindifosfát) a Pi dochází k uvolnění značného množství energie. Tato energie se využívá téměř ve všech typech buněčných pochodů, jako je namátkou celá řada biosyntetických drah, vnitrobuněčný transport a membránový transport, výroba proteinů či syntéza ribonukleové kyseliny.
Poprvé byl adenosintrifosfát izolován v roce
1929 Karlem Lohmannem z extraktu
svalu. Uměle byl poprvé připraven
Alexanderem Toddem v roce 1948. Z chemického hlediska se řadí mezi tzv. 5'
ribonukleotidy, které obsahují cukr
ribózu a na 5' místě fosfátové skupiny. Existují i další nukleotidy s podobnou stavbou a funkcí, například
guanosintrifosfát (GTP) či
uridintrifosfát (UTP), žádný však nemá tak všestranné využití jako ATP. Od adenosintrifosfátu je také vhodné odlišovat vzácnější
deoxyadenosintrifosfát (dATP), jenž patří mezi
deoxyribonukleotidy a představuje v podstatě jeden ze základních stavebních kamenů
DNA.
.jpg)
