Vláda České republiky

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Vláda České republiky
znak vlády České republiky
znak vlády České republiky
Strakova akademie – sídlo české vlády
Strakova akademie – sídlo české vlády
Pořadípatnáctá (od r. 1993)
PředsedaAndrej Babiš
1. místopředsedaJan Hamáček
MístopředsedovéAlena Schillerová
Karel Havlíček
Politické subjektyANO (10), ČSSD (5)
Sněmovna
93/200
JmenovánaMilošem Zemanem
Datum jmenování27. června 2018
Vyslovení důvěry12. července 2018
A 105, N 91, Z 0 / 196
PodporaKSČM (15 mandátů)
(červenec 2018 – duben 2021)
OpoziceODS, Piráti, SPD, KDU-ČSL, TOP 09, STAN a od dubna 2021 KSČM
Webová stránkawww.vlada.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vláda České republiky je vrcholný orgán výkonné moci v České republice. Její postavení vymezuje Ústava České republiky. Úřad vlády České republiky sídlí v budově Strakovy akademie v Praze na Malé Straně.

Zakotvení v Ústavě[editovat | editovat zdroj]

O vládě pojednává třetí hlava Ústavy v článcích 67 až 80. Vláda se skládá z předsedy vlády (premiéra), místopředsedů vlády (vicepremiérů) a ministrů. Je odpovědna Poslanecké sněmovně.[1]

Jmenování vlády[editovat | editovat zdroj]

Vláda je jmenována vždy po demisi nebo odvolání vlády předchozí.[1] Nejprve prezident republiky jmenuje premiéra a na jeho návrh pak zbytek členů vlády (předchozí případné pověření určité osoby jednáním o sestavení vlády je pouze neformální ústavní zvyklostí[2][3]). Jmenovaná vláda pak musí do třiceti dnů požádat Poslaneckou sněmovnu o vyslovení důvěry.[1] Pokud Poslanecká sněmovna důvěru vládě nevysloví, jmenuje prezident nového premiéra a na jeho návrh nové členy vlády.[1] Jestliže ani tato nově jmenovaná vláda nedostane důvěru Poslanecké sněmovny, je prezident nucen jmenovat dalšího premiéra na návrh předsedy Poslanecké sněmovny.[1] Stalo-li by se, že by vládě takto jmenovaného premiéra nebyla vyslovena důvěra, prezident může Poslaneckou sněmovnu rozpustit.[1]

V průběhu funkčního období vlády jmenuje prezident nového člena vlády vždy, když mu to předseda vlády navrhne.[1] Prezident dále na návrh předsedy vlády pověřuje členy vlády řízením ministerstev nebo jiných úřadů.

Vyslovování důvěry a nedůvěry vládě[editovat | editovat zdroj]

Zasedací a jednací místnost vlády České republiky ve Strakově akademii

Hlasování o vyslovení důvěry vládě probíhá vždy, když o to vláda požádá. Vláda o vyslovení důvěry Poslaneckou sněmovnu musí požádat, je-li vláda nově jmenována.[1] Sněmovna důvěru vysloví, hlasuje-li pro nadpoloviční většina přítomných poslanců.[1] Hlasování o důvěře vládě lze spojit s hlasováním o přijetí vládního návrhu zákona.[1]

Hlasování o vyslovení nedůvěry vládě probíhá, když to navrhne nejméně 50 poslanců.[1] Nedůvěra je vyslovena, hlasuje-li pro nadpoloviční většina všech poslanců.[1]

Pokud je vládě vyslovena nedůvěra nebo pokud jí není vyslovena důvěra, musí podat demisi.[1]

Demise a odvolávání vlády a jejích členů[editovat | editovat zdroj]

Vláda může kdykoliv podat demisi. Po volbách do Poslanecké sněmovny nebo poté, co jí Sněmovna vyslovila nedůvěru nebo jí nevyslovila důvěru, vláda demisi podat musí.[1] Pokud vláda demisi nepodala, i když ji byla povinna podat, prezident republiky je povinen takovou vládu odvolat.[1][4]

Každý člen vlády může podat demisi do rukou prezidenta republiky; činí tak prostřednictvím předsedy vlády [zdroj?]. Je na úvaze prezidenta, zda tuto demisi přijme či nepřijme [zdroj?].

Prezident je povinen jmenovat a odvolat člena vlády, jestliže mu to navrhne premiér.[1] Lhůta pro tyto úkony prezidenta není v ústavě výslovně stanovena; ustálený právní výklad je však ten, že prezident je povinen konat "bez zbytečného odkladu".

Postavení předsedy vlády[editovat | editovat zdroj]

Předseda vlády organizuje činnost vlády a vystupuje jejím jménem.[1] Bez jeho spolupodpisu nejsou platná prezidentova rozhodnutí podle čl. 63 Ústavy.[1] Většina prezidentových pravomocí uvedených v čl. 63 na premiéra také přechází, není-li prezidenta nebo není-li je prezident schopen vykonávat.[1] Předsedu vlády zastupuje místopředseda vlády, případně jiný pověřený člen vlády.[1]

Vztah k Parlamentu[editovat | editovat zdroj]

Ačkoli je vláda jmenována prezidentem republiky, odpovídá Poslanecké sněmovně. Po svém jmenování musí získat její důvěru, o kterou může kdykoli v průběhu volebního období sněmovny přijít. Poslanci mohou členy vlády interpelovat a členové vlády jsou povinni jim odpovědět do třiceti dní.[1]

Každý člen vlády se může účastnit schůzí Poslanecké sněmovny, Senátu, jejich výborů a komisí. Slovo se mu udělí vždy, když o to požádá. Na základě usnesení Poslanecké sněmovny je člen povinen zúčastnit se její schůze; to platí i o schůzi sněmovního výboru, komise či vyšetřovací komise – zde se však může nechat zastoupit.[1]

Jednání a kompetence vlády[editovat | editovat zdroj]

Vláda rozhoduje ve sboru, k přijetí usnesení je potřeba souhlasu nadpoloviční většiny jejích členů.[1] Jednání schůze vlády řídí předseda vlády a v době jeho nepřítomnosti 1. místopředseda vlády nebo předsedou vlády pověřený jiný člen vlády. Vláda jako vrcholný orgán výkonné moci rozhoduje na základě zákonů a v jejich mezích o zásadních otázkách celostátního významu, pokud rozhodování o nich nepřísluší ministerstvům, jiným ústředním orgánům státní správy, nebo jimi řízeným orgánům.[5]

Legislativní pravomoci[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Zákonodárný proces v Česku.

Zákonodárnou iniciativou podle Ústavy disponuje poslanec, skupina poslanců, Senát, vláda a zastupitelstvo vyššího územního samosprávného celku (hl. m. Prahy nebo kraje). Nejčastěji ale návrhy zákonů podává vláda, zejména pokud jde o zákonnou úpravu značného rozsahu (jako například občanský zákoník). Dále má právo se ke všem ostatním návrhům zákonů vyjadřovat. K provádění zákonů vláda vydává nařízení, která jakožto podzákonné právní předpisy dále rozvádějí ustanovení zákonů.[1] Poradním a pracovním orgánem pro tuto oblast je Legislativní rada vlády.

Fiskální pravomoci[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Zákon o rozpočtových pravidlech.

Vláda je ústředním orgánem fiskální politiky a financování činností, které zajišťují funkce státu. Vytváří a předkládá Poslanecké sněmovně návrh státního rozpočtu, kontroluje a řídí jeho plnění, zejména v oblasti dotací, a po skončení rozpočtového roku předkládá státní závěrečný účet. Vláda může povolit tzv. rozpočtové opatření, tedy úpravy jednotlivých ukazatelů státního rozpočtu (přesuny prostředků, povolení překročení limitů, snížení/zvýšení příjmů/výdajů) do výše 10% ročního objemu, pro větší objem prostředků potřebuje souhlas rozpočtového výboru Poslanecké sněmovny.[6][7][8]

Řízení státní správy[editovat | editovat zdroj]

Vláda řídí, kontroluje a sjednocuje činnost ministerstev a ostatních ústředních orgánů státní správy, její usnesení jsou pro tyto orgány závazná.[9] Stejně tak jsou usnesení vlády závazná pro orgány krajů a obcí v případě, že vykonávají přenesenou působnost.[10][11] Za účelem řízení těchto orgánů jsou vydávány strategické dokumenty (strategie, koncepce, strategické rámce atd...), v kterých vláda zkoumá společenskou problematiku v dané oblasti, analyzuje výsledky a vypracovává koncepce řešení, a implementační dokumenty (akční plány, implementační plány atd…) ve kterých jsou zahrnuta konkrétní opatření.[12] V rámci řízení správních orgánů může vláda uplatňovat diskreční pravomoc, tedy usměrňovat správní řízení v rámci zákonných limitů.

Majetkové pravomoci[editovat | editovat zdroj]

Členové vlády z pozice vedoucích příslušných organizačních složek státu zastupují stát v právních vztazích (mají postavení statutárního orgánu právnické osoby) a řídí hospodaření se státním majetkem. Vláda si může v případě převodu hmotné věci, která má strategickou povahu nebo značnou peněžitou anebo jinou hodnotu, vyhradit schválení; souhlas vlády je dále pak nutný pro nákup akcií, jmenování zástupců státu do akciových společností a založení ústavu, nadace nebo nadačního fondu.[13] Další významnou pravomocí je možnost stanovit závazné podmínky účasti v zadávacím řízení na veřejné zakázky.[14]

Pravomoci v mezinárodních vztazích[editovat | editovat zdroj]

Podle Ústavy přísluší sjednávání a ratifikace mezinárodních smluv prezidentu republiky, přičemž tuto pravomoc může přenést na vládu nebo její jednotlivé členy. Rozhodnutím prezidenta republiky č. 144/1993 Sb. tak bylo na vládu přeneseno sjednávání a schvalování smluv, které nevyžadují souhlas Parlamentu, přístup k nim a jejich přijetí.[1][15] V případě smluv, které souhlas parlamentu vyžadují (čl. 49 Ústavy) je praxe taková, že vláda smlouvu schválí, předloží ji ke schválení Parlamentu a doporučí prezidentu republiky zmocnit příslušného funkcionáře k podpisu smlouvy s výhradou ratifikace a následně smlouvu ratifikovat.[16]

Přestože pravomoc zastupování státu navenek svěřuje Ústava prezidentu republiky s kontrasignací předsedy vlády, vláda v praxi běžně rozhoduje o věcech, které do této oblasti spadají, například vysílá delegace na mezinárodní konference a určuje zásady pro jejich postup[17] nebo schvaluje navázání diplomatických styků.[18]

Předseda a členové vlády také z titulů svých funkcí zastávají pozice v orgánech EU - v Evropské radě a v Radě ministrů EU.

Personální pravomoci[editovat | editovat zdroj]

Vláda může ovlivňovat personální obsazení veřejných funkcí buď přímo, kdy daného funkcionáře jmenuje a odvolává, zpravidla na návrh příslušného ministra; nebo nepřímo, kdy jde o funkcionáře jmenované prezidentem republiky s kontrasignací předsedy vlády, který tak má právo veta. Do první oblasti spadají například:

Do druhé oblasti patří například:

Krizové pravomoci[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Mimořádná opatření pro krizové stavy.

Značné pravomoci má vláda v krizových situacích, kdy může přijímat různá mimořádná opatření.[24][25][26]

Další pravomoci[editovat | editovat zdroj]

Mezi další pravomoci, které vládě svěřují zákonné přepisy, patří například vyhlašování státního smutku[27] či zadávání úkolů zpravodajským službám.[28] Vláda má taktéž v rukou rozdělení klíčů od korunní komory uchovávající české korunovační klenoty.[29][30]

Vláda Andreje Babiše[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Druhá vláda Andreje Babiše.

Prezident republiky Miloš Zeman jmenoval druhou vládu Andreje Babiše menšinového charakteru 27. června 2018. Podílí se na ní politické hnutí ANO 2011 a Česká strana sociálně demokratická. Předseda ANO Andrej Babiš byl jmenován předsedou vlády již 6. června 2018. Další členové nastupujícího kabinetu složili 27. června 2018 slavnostní slib a ujali se funkcí v patnácté vládě samostatné České republiky. Kabinet získal důvěru sněmovny 12. července 2018, když pro návrh hlasovalo 105 poslanců z klubů ANO, ČSSD a KSČM a proti návrhu se vyslovilo 91 poslanců z šesti opozičních subjektů. Nikdo se nezdržel.[31]

Členové vlády[editovat | editovat zdroj]

Úřad Člen vlády Subjekt Nástup do úřadu Odchod z úřadu
Předseda vládyBabiš, AndrejAndrej BabišANO20180606a6. června 2018úřadující
1. místopředseda vlády
Ministr vnitra		Hamáček, JanJan HamáčekČSSD20180627a27. června 2018úřadující
Místopředseda vládyBrabec, RichardRichard BrabecANO20180627a27. června 201820190430a30. dubna 2019[32]
Místopředsedkyně vlády pro ekonomiku a financeSchillerová, AlenaAlena Schillerovánestr. za ANO
ANO (od 10/2021)		20190430a30. dubna 2019[32]úřadující
Místopředseda vlády pro hospodářstvíHavlíček, KarelKarel Havlíčeknestr. za ANO
ANO (od 10/2021)		20190430a30. dubna 2019[32]úřadující
Ministr životního prostředíBrabec, RichardRichard BrabecANO20180627a27. června 2018úřadující
Ministr zahraničních věcíHamáček, JanJan Hamáček
(pověřen řízením)[p. 1]		ČSSD20180627a27. června 201820181015a15. října 2018[39]
Petříček, TomášTomáš PetříčekČSSD20181016a16. října 2018[40]20210412a12. dubna 2021[41]
Hamáček, JanJan Hamáček
(pověřen řízením)[p. 1] 		ČSSD20210412a12. dubna 2021[41]20210421a21. dubna 2021[42]
Kulhánek, JakubJakub KulhánekČSSD20210421a21. dubna 2021[42]úřadující
Ministryně financíSchillerová, AlenaAlena Schillerovánestr. za ANO
ANO (od 10/2021)		20180627a27. června 2018úřadující
Ministr obranyMetnar, LubomírLubomír Metnarnestr. za ANO20180627a27. června 2018úřadující
Ministr zdravotnictvíVojtěch, AdamAdam Vojtěchnestr. za ANO20180627a27. června 201820200921a21. září 2020[43]
Prymula, RomanRoman Prymulanestr. za ANO20200921a21. září 2020[44]20201029a29. října 2020[45]
Blatný, JanJan Blatnýnestr. za ANO20201029a29. října 2020[45]20210407a7. dubna 2021[46]
Arenberger, PetrPetr Arenbergernestr. za ANO20210407a7. dubna 2021[46]20210526a26. května 2021[47]
Vojtěch, AdamAdam Vojtěchnestr. za ANO20210526a26. května 2021[47]úřadující
Ministr(yně) práce a sociálních věcíKrčál, PetrPetr KrčálČSSD20180627a27. června 201820180718a18. července 2018[48]
Maláčová, JanaJana MaláčováČSSD20180730a30. července 2018[49]úřadující
Ministr(yně) průmyslu a obchoduNováková, MartaMarta Novákovánestr. za ANO20180627a27. června 201820190430a30. dubna 2019[32]
Havlíček, KarelKarel Havlíčeknestr. za ANO
ANO (od 10/2021)		20190430a30. dubna 2019[32]úřadující
Ministr(yně) spravedlnosti
Předseda Legislativní rady vlády		Malá, TaťánaTaťána MaláANO20180627a27. června 201820180710a10. července 2018[50]
Kněžínek, JanJan Kněžíneknestr. za ANO20180710a10. července 2018[51]20190430a30. dubna 2019[32]
Benešová, MarieMarie Benešovánestr. za ANO20190430a30. dubna 2019[32]úřadující
Ministr školství, mládeže a tělovýchovyPlaga, RobertRobert PlagaANO (do 6/2020)
nestr. za ANO		20180627a27. června 2018úřadující
Ministr dopravyŤok, DanDan Ťoknestr. za ANO20180627a27. června 201820190430a30. dubna 2019[32]
Kremlík, VladimírVladimír Kremlíknestr. za ANO20190430a30. dubna 2019[32]20200123a23. ledna 2020[52]
Havlíček, KarelKarel Havlíčeknestr. za ANO
ANO (od 10/2021)		20200124a24. ledna 2020[52]úřadující
Ministryně pro místní rozvojDostálová, KláraKlára Dostálovánestr. za ANO20180627a27. června 2018úřadující
Ministr zemědělstvíToman, MiroslavMiroslav TomanČSSD20180627a27. června 2018úřadující
Ministr kulturyStaněk, AntonínAntonín StaněkČSSD20180627a27. června 201820190731a31. července 2019[53]
Zaorálek, LubomírLubomír ZaorálekČSSD20190827a27. srpna 2019[54]úřadující

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b Pověřeni řízením ministerstva byli všichni členové vlády stojící v čele nějakého ministerstva, přičemž Jan Hamáček byl pověřen řízením jak ministerstva vnitra, tak dvakrát ministerstva zahraničních věcí.[33] Zmínka o pověření řízením nesouvisí s vlastním pověřením, ale je specifickým kódem pro záměr Hamáčka a předsedy vlády, že Hamáček vykonává funkci ministra zahraničních věcí pouze dočasně.[34]
    Poprvé byl Hamáček pověřen řízením ministerstva zahraničí v červnu 2018 do vyřešení sporu o obsazení této funkce, kdy nebyl prezidentem jmenován sociální demokracií vybraný a premiérem navržený kandidát na ministra zahraničí Miroslav Poche[35] (premiér prezidentovi navrhl dva kandidáty, pro případ nejmenování Pocheho pověření Hamáčka[36]).
    Podruhé byl Hamáček pověřen řízením ministerstva zahraničí v dubnu 2021 po odvolání Tomáše Petříčka z funkce. Úřad byl nabídnut stávajícímu ministru kultury Lubomíru Zaorálkovi, který jej však odmítl.[37] Petříček se o odvolání dozvěděl den před tímto aktem poté, co s Hamáčkem prohrál na sjezdu sociálních demokratů souboj o vedení strany. Předseda ČSSD a vicepremiér Hamáček tak požádal, aby byl vedením rezortu opět pověřen do doby, než bude jmenován kandidát vybraný sociální demokracií.[34] Nominantem se 13. dubna 2021 stal náměstek ministra vnitra Jakub Kulhánek.[38]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y z aa ab Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky. [cit. 2021-11-09]. Dostupné online.
  2. ↑ Prezident pověřil Babiše jednáním o sestavení vlády. Důvěru sněmovny nepožaduje. ČT24 [online]. Česká televize, 2017-10-31 [cit. 2021-11-09]. Dostupné online. 
  3. ↑ Hrad: Prezident Miloš Zeman pověřil předsedu ODS Fialu jednáním o sestavení nové vlády. iRozhlas [online]. Český rozhlas, 2021-11-09 [cit. 2021-11-09]. Dostupné online. 
  4. ↑ BAHÝĽOVÁ, Lenka; FILIP, Jan; MOLEK, Pavel, PODHRÁZKÝ, Milan; SUCHÁNEK, Radovan; ŠIMÍČEK, Vojtěch, VYHNÁLEK, Ladislav. Ústava České republiky. 1. vyd. Praha: Linde, 2010. 1533 s. ISBN 978-80-7201-814-7. S. 862–864. [dále jen Šimíček (2010)]. 
  5. ↑ Jednací řád vlády [online]. Úřad vlády ČR [cit. 2020-04-08]. Dostupné online. 
  6. ↑ Zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla) [online]. [cit. 2020-05-09]. Dostupné online. 
  7. ↑ Zásady vlády pro poskytování dotací ze státního rozpočtu České republiky nestátním neziskovým organizacím ústředními orgány státní správy [online]. Úřad vlády ČR [cit. 2020-05-09]. Dostupné online. 
  8. ↑ Nařízení vlády č. 494/2000 Sb., o podmínkách poskytování dotací ze státního rozpočtu na podporu regenerace panelových sídlišť [online]. [cit. 2020-05-09]. Dostupné online. 
  9. ↑ Zákon č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy (kompetenční zákon) - §21 a §28 [online]. [cit. 2020-04-08]. Dostupné online. 
  10. ↑ Zákon č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení) - §30 [online]. [cit. 2020-04-08]. Dostupné online. 
  11. ↑ Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení) - §61 [online]. [cit. 2020-04-08]. Dostupné online. 
  12. ↑ Databáze strategií [online]. Ministerstvo pro místní rozvoj [cit. 2020-05-09]. Dostupné online. 
  13. ↑ a b Zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích [online]. [cit. 2020-05-09]. Dostupné online. 
  14. ↑ Zákon č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek - §37 [online]. [cit. 2021-05-27]. Dostupné online. 
  15. ↑ Rozhodnutí prezidenta republiky č. 144/1993 Sb., o sjednávání mezinárodních smluv [online]. [cit. 2020-04-08]. Dostupné online. 
  16. ↑ Směrnice vlády pro sjednávání, vnitrostátní projednávání, provádění a ukončování platnosti mezinárodních smluv [online]. Praha: Úřad vlády ČR, 2004-02-11 [cit. 2021-04-26]. Dostupné online. 
  17. ↑ USNESENÍ VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY č. 103, o obeslání 13. zasedání konference smluvních stran Úmluvy o ochraně stěhovavých druhů volně žijících živočichů [online]. Úřad vlády ČR, 2020-02-03 [cit. 2020-05-09]. Dostupné online. 
  18. ↑ USNESENÍ VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY č. 635, k návrhu na uznání Republiky Kosovo a o navázání diplomatických styků s Republikou Kosovo [online]. Úřad vlády ČR, 2008-05-21 [cit. 2020-05-09]. Dostupné online. 
  19. ↑ Zákon č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství [online]. [cit. 2021-07-15]. Dostupné online. 
  20. ↑ Zákon č. 153/1994 Sb., o zpravodajských službách České republiky [online]. [cit. 2021-07-15]. Dostupné online. 
  21. ↑ Zákon č. 97/1993 Sb., o působnosti Správy státních hmotných rezerv [online]. [cit. 2021-07-15]. Dostupné online. 
  22. ↑ Zákon č. 77/1997 Sb, o státním podniku [online]. [cit. 2021-07-15]. Dostupné online. 
  23. ↑ Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách) [online]. [cit. 2021-07-15]. Dostupné online. 
  24. ↑ Zákon č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon) - §6 [online]. [cit. 2020-04-08]. Dostupné online. 
  25. ↑ Zákon č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany České republiky - §5 [online]. [cit. 2020-04-08]. Dostupné online. 
  26. ↑ Zákon č. 241/2000 Sb., o hospodářských opatřeních pro krizové stavy [online]. [cit. 2020-05-09]. Dostupné online. 
  27. ↑ Zákon č. 352/2001 Sb., o užívání státních symbolů České republiky a o změně některých zákonů - §7 [online]. [cit. 2020-05-09]. Dostupné online. 
  28. ↑ Zákon č. 153/1994 Sb., o zpravodajských službách České republiky - §8 [online]. [cit. 2020-05-09]. Dostupné online. 
  29. ↑ Usnesení vlády České republiky o novém rozdělení klíčů k českým korunovačním klenotům [online]. Praha: Úřad vlády ČR, 1993-01-13 [cit. 2021-04-26]. Dostupné online. 
  30. ↑ VALENTA, Petr. Historie klíčů od korunovačních klenotů. [s.l.]: Kancelář Poslanecké sněmovny, 2010. Dostupné online. 
  31. ↑ Po celodenním maratonu má Babišova druhá vláda důvěru [online]. Česká televize, 2018-07-12 [cit. 2018-07-12]. Dostupné online. 
  32. ↑ a b c d e f g h i Doprava, spravedlnost a průmysl mají nové ministry, vláda nové vicepremiéry. ČT24 [online]. Česká televize, 2019-04-30 [cit. 2019-04-30]. Dostupné online. 
  33. ↑ OVČÁČEK, Jiří. Prezident republiky jmenoval členy nové vlády [online]. Praha: Kancelář prezidenta republiky, 2018-06-27 [cit. 2018-06-27]. Dostupné online. 
  34. ↑ a b Zeman odvolal Petříčka. Novinky.cz [online]. BORGIS, 2021-04-12 [cit. 2021-04-12]. Dostupné online. 
  35. ↑ ZELENKA, Jakub. Babiš odmítl, že by Zemanovi dodal seznam bez Pocheho. Byl jsem jmenován podle ústavy, tvrdí Hamáček. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2018-06-28 [cit. 2018-07-17]. Dostupné online. ISSN 1213-0702. 
  36. ↑ Babiš dal Zemanovi možnost výběru, podle expertů je to novinka. Novinky.cz [online]. BORGIS, 2018-06-29 [cit. 2018-06-29]. Dostupné online. 
  37. ↑ KOPECKÝ, Josef. Zaorálek odmítá vést ministerstvo zahraničí. Bylo podle něj „vykucháno“. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2021-04-13 [cit. 2021-04-13]. Dostupné online. 
  38. ↑ ČTK. Na ministra zahraničí navrhne ČSSD náměstka z vnitra Kulhánka. Kulturu dál povede Zaorálek. Hospodářské noviny iHNed.cz [online]. Economia, 2021-04-13 [cit. 2021-04-13]. Dostupné online. 
  39. ↑ ČTK. Prezident Zeman zrušil Hamáčkovo pověření řídit diplomacii. 16. října jmenuje do funkce Petříčka. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2018-10-09 [cit. 2018-10-16]. Dostupné online. 
  40. ↑ jh. Česko se dočkalo ministra zahraničí. Prezident Zeman jmenoval Tomáše Petříčka. ČT24 [online]. Česká televize, 2018-10-16 [cit. 2018-10-16]. Dostupné online. 
  41. ↑ a b GAVENDA, Jaroslav. Zeman odvolal Petříčka z funkce ministra zahraničí [online]. Seznam.cz, 2021-04-12 [cit. 2021-04-12]. Dostupné online. 
  42. ↑ a b ber; jas. Prezident Zeman jmenoval Kulhánka ministrem zahraničí. Rusko vynechal. Novinky.cz [online]. BORGIS, 2021-04-21 [cit. 2021-04-21]. Dostupné online. 
  43. ↑ Prezident republiky odvolal ministra zdravotnictví a jmenoval nového ministra [online]. Hrad.cz, 2020-09-21 [cit. 2020-09-21]. Dostupné online. 
  44. ↑ GURYČOVÁ, Kristýna; KUBIŠTOVÁ, Dominika; ČTK. Ministrem zdravotnictví se stal epidemiolog Prymula. ‚Potřebujeme krizového manažera,‘ řekl Babiš. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2020-09-21 [cit. 2020-9-21]. Dostupné online. 
  45. ↑ a b Zeman jmenoval Blatného novým ministrem zdravotnictví. Ocenil chystanou spolupráci s Prymulou. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2020-10-29 [cit. 2020-10-29]. Dostupné online. 
  46. ↑ a b Blatného vystřídá v čele zdravotnictví Petr Arenberger, potvrdil úřad vlády. Seznam Zprávy [online]. Seznam.cz, 2021-04-07 [cit. 2021-04-07]. Dostupné online. 
  47. ↑ a b ton; sob. Prezident jmenoval Adama Vojtěcha ministrem zdravotnictví. ČT24 [online]. Česká televize, 2021-5-26 [cit. 2021-5-26]. Dostupné online. 
  48. ↑ Zeman přijal Krčálovu demisi, Maláčovou chce jmenovat příští týden. Novinky.cz [online]. BORGIS, 2018-07-18 [cit. 2018-07-18]. Dostupné online. 
  49. ↑ Prezident Zeman jmenoval v Lánech Maláčovou novou ministryní práce. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2018-07-30 [cit. 2018-07-30]. Dostupné online. 
  50. ↑ KOPECKÝ, Josef. Nastupující šéfka justice Taťána Malá podle expertů opisovala v diplomové práci. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2018-06-10 [cit. 2018-07-17]. Dostupné online. 
  51. ↑ jh. Prezident jmenoval ministra spravedlnosti Jana Kněžínka, zatím je pověřený řízením resortu. ČT24 [online]. Česká televize, 2018-07-10 [cit. 2018-07-11]. Dostupné online. 
  52. ↑ a b Prezident republiky odvolal ministra dopravy [online]. Hrad.cz, 2020-01-22 [cit. 2020-01-22]. Dostupné online. 
  53. ↑ ČTK. Prezident Zeman po dvou měsících odvolal ministra kultury Staňka. Nástupce je stále nejasný. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2019-07-29 [cit. 2019-8-23]. Dostupné online. 
  54. ↑ mld. Kultura má opět ministra, prezident jmenoval Lubomíra Zaorálka. ČT24 [online]. Česká televize [cit. 2019-08-27]. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Vlády České republiky
Česká socialistická republika (1969–90)
Rázl (NF) (1969) • Kempný a Korčák (NF) (1969–1971) • Korčák II (NF) (1971–1976) • Korčák III (NF) (1976–1981) • Korčák IV (NF) (1981–1986) • Korčák, Adamec, Pitra a Pithart (NF/OF) (1986–1990)
v rámci ČSFR (1990–92)
Česká republika (od 1993)
(členové vlád)
Klaus I (ODS, KDU-ČSL, KDS, ODA) (1992–1996) • Klaus II (ODS, KDU-ČSL, ODA) (1996–1998) • Tošovský (KDU-ČSL, ODA, nestraníci) (1998) • Zeman (ČSSD) (1998–2002) • Špidla (ČSSD, KDU-ČSL, US-DEU) (2002–2004) • Gross (ČSSD, KDU-ČSL, US-DEU) (2004–2005) • Paroubek (ČSSD, KDU-ČSL, US-DEU) (2005–2006) • Topolánek I (ODS, nestraníci) (2006–2007) • Topolánek II (ODS, KDU-ČSL, SZ) (2007–2009) • Fischer (nestranická) (2009–2010) • Nečas (ODS, TOP 09, VV, LIDEM) (2010–2013) • Rusnok (nestranická) (2013–2014) • Sobotka (ČSSD, ANO, KDU-ČSL) (2014–2017) • Babiš I (ANO) (2017–2018) • Babiš II (ANO, ČSSD) (2018–dosud)
Ministerstva České republiky
Seznamy ministrů vlády České republiky
Předseda vlády
Gesce ministrů portfejí
Gesce ministrů bez portfeje
kurziva – zaniklé či neobsazené ministerské gesce.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Vláda_České_republiky&oldid=20633429“