Alexandr Lukašenko
Alexandr Lukašenko Александр Лукашенко Аляксандр Лукашэнка |
|
---|---|
![]() Alexandr Lukašenko Александр Лукашенко Аляксандр Лукашэнка |
|
Úřadující | |
Ve funkci od: 20. července 1994 | |
|
|
Narození | 30. srpna 1954 (61 let)![]() |
Národnost | Běloruská |
Děti |
Viktor Lukašenko Dmitrij Lukašenko Nikolaj Lukašenko |
Vzdělání | Mogilevská státní univerzita A. A. Kulešova (do 1975) Běloruská zemědělská akademie (do 1985) |
Commons | Kategorie Alexander Lukashenko |
Alexandr Grigorjevič Lukašenko (rusky Александр Григорьевич Лукашенко, bělorusky Алякса́ндр Рыго́равіч Лукашэ́нка, Aljaksandr Ryhoravič Lukašenka, * 30. srpna 1954 Kopys, Vitebská oblast) je od roku 1994 prezidentem Běloruska, označovaným jako jediný autokratický diktátor v Evropě.
Obsah
Biografie[editovat | editovat zdroj]
V roce 1975 ukončil Učitelský ústav v Mohylevě, v roce 1985 Běloruskou zemědělskou akademii v Horkách, získal diplom učitele historie, společenských věd a ekonomie. V letech 1975–1977 a 1980–1982 sloužil v Sovětské armádě.
Po absolvování vojenské služby a vstupu do KSSS se stal ředitelem kolchozu na východě země.
V roce 1991 podporoval Janajevovy pučisty proti sovětskému prezidentovi Michailu Gorbačovovi. Byl rozhodně proti rozpuštění Sovětského svazu, stoupence běloruské nezávislosti nazýval zrádci a agenty imperialismu. Jako jediný poslanec Nejvyššího sovětu BSSR hlasoval proti ratifikaci Bělověžských smluv z 8. prosince 1991.
V letech 1991–1994 byl nadále poslancem Nejvyššího sovětu, proslul nemilosrdným bojem s opravdovou i imaginární korupcí ve vrcholných funkcích. V červenci 1994 byl zvolen prezidentem Běloruska. V prvním kole předstihl stoupence nezávislosti: Stanislava Šuškeviče a Zenona Pazňaka, ve druhém porazil premiéra Vjačeslava Kebiče. Zchudlou část běloruské společnosti si získal příslibem ukončení tzv. zlodějské privatizace, zúčtování s ekonomickými aférami z let 1991–1994 a utužení politických a ekonomických vztahů s Ruskem.
Pronásledování politických odpůrců[editovat | editovat zdroj]
Dva bývalí představitelé státního zastupitelství Dmitrij Petruškevič a Oleg Sluček, kteří požádali o azyl v USA, doložili, že v červnu 2001 bylo 30 představitelů opozice na Lukašenkův příkaz zavražděno "oddíly smrti". Mezi oběťmi je i bývalý ministr vnitra Jurij Zacharenko a Viktor Gončar, předseda Nejvyššího sovětu (rozpuštěného roku 1996).[1]
Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]
-
Zleva: Vladimir Putin a Alexandr Lukašenko (2015)
-
Alexandr Lukašenko se svým synem Nikolajem (Minsk, 2011)
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Lexikon zemí, 2003, Bělorusko, str. 66
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Alexandr Lukašenko ve Wikimedia Commons
Osoba Alexandr Lukašenko ve Wikicitátech
- Heslo Alyaksandr Hrygorevich Lukashenka v Encyclopedia Britannica