Venezuela

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o státu. O písni pojednává článek Venezuela (píseň).
Bolívarovská republika Venezuela
República Bolivariana de Venezuela
Vlajka Venezuely
Vlajka
Hymna: Gloria al Bravo Pueblo
Geografie

VEN orthographic.svg Poloha Venezuely
Hlavní město: Caracas
Rozloha: 916 445 km² (34. na světě)
z toho 3 % vodní plochy
Nejvyšší bod: Pico Bolívar (La Columna) (4981 m n. m.)
Časové pásmo: -4:30
Poloha: 8°0′ s. š., 65°0′ z. d.
Obyvatelstvo
Počet obyvatel: 28 868 486 (46. na světě, odhad 2014)
Hustota zalidnění: 29 ob. / km² (179. na světě)
HDI: ▲ 0,826 (vysoký) (61. na světě, 2007)
Jazyk: španělština (úřední), četné domorodé jazyky
Náboženství: Katolíci, vč. vých.katolíků 96 %, protestanti 2 %, jiní 2 %
Státní útvar
Státní zřízení: federativní prezidentská republika
Vznik: 5. července 1811 (nezávislost na Španělsku)
Prezident: Nicolás Maduro (úřadující)
Měna: venezuelský bolívar (VEF)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-1: 862 VEN VE
MPZ: YV
Telefonní předvolba: +58
Národní TLD: .ve
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons

Venezuela, oficiálním názvem Bolívarovská republika Venezuela (španělsky República Bolivariana de Venezuela), je federativní republika na severním pobřeží Jižní Ameriky při pobřeží Karibského moře, v tropech severně od rovníku. Skládá se z pevninské části a mnoha malých ostrovů v Karibském moři. Sousedí na západě s Kolumbií, na jihu s Brazílií, a na východě s Guyanou, na jejíž západní polovinu (tzv. Guayana Esequiba či „Zona en Reclamación“) si Venezuela činí nárok. Poněkud severněji pak leží Trinidad a Tobago, Grenada, Curaçao, Bonaire a Aruba. Počet obyvatel přesáhl v roce 2014 28,8 milionů. Hlavním městem je Caracas. Úředním jazykem je španělština. Nejvíce lidí se hlásí ke katolické církvi.

Jméno země je španělskou zdrobnělinou názvu Venezia (Benátky). Adjektivum „bolívarovská“ odkazuje k postavě Simóna Bolívara, místního slavného rodáka.

Dějiny[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Dějiny Venezuely.

V roce 1492 objevil pobřeží Kryštof Kolumbus. V roce 1522 započala kolonizace území založením první trvale obývané španělské osady na jihoamerickém kontinentu na území dnešního města Cumaná. Území dnešní Venezuely bylo dále součástí španělského impéria. Zprvu bylo pod správou místokrálovství Peru, od roku 1717 spadalo pod místokrálovství Nová Granada. Roku 1776 byl zřízen generální kapitanát Venezuela, což v podstatě znamenalo získání výrazné vnitřní autonomie a samosprávy v rámci španělských amerických držav. Dne 5. července 1811 byla deklarována nezávislost Spojených států venezuelských. Do čela boje za nezávislost Venezuely a dalších jihoamerických států na Španělsku se postavil venezuelský rodák Simón Bolívar.[1] Roku 1819 se stala Venezuela součástí Velké Kolumbie. Z ní vystoupila a v roce 1830 se prohlásila samostatnou republikou. Během bojů za nezávislost zahynula až třetina venezuelské populace.[2] V roce 1859 ve Venezuele vypukla občanská válka mezi konzervativci a liberály. V letech 1902 a 1903 uskutečnily Británie, Německo a Itálie námořní blokádu Venezuely, aby ji přinutily splácet zahraniční dluh.

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Geografie Venezuely.
Vodopád Salto Ángel, národní park Canaima

Území Venezuely můžeme rozdělit do několika oblastí: Na severozápadě jsou Andy, kde se nachází nejvyšší hora Venezuely Pico Bolívar (4979 m). Mezi nimi je položena hluboká tektonická poklesová oblast s jezerem Maracaibo a rozlehlou Maracaibskou nížinou. Severovýchodně od Cordilerra de Mérida se táhne dlouhé pásmo Karibských And. Na jih od řeky Orinoco se rozprostírá Guyanská vysočina. Je to rozsáhlá pahorkatina s ojedinělými svědeckými vrchy. Mezi oběma celky se prostírá Orinocká nížina s plošinou Llanos. Území Venezuely je z 52 % pokryto lesními porosty, zemědělská půda zaujímá 23 % rozlohy státu.[3]

Ciudad Bolívar na břehu Orinoka

Nejvýznamnější řekou Venezuely je Orinoco, jehož pravé přítoky tvoří vodopády v místech, kde opouští Guyanskou vysočinu. Nejvyšší vodopád světa je právě ve Venezuele: Salto Ángel. Měří 979 metrů. Největšími přítoky Orinoka jsou Caroní, Apure a Meta. Významné je limanové jezero Maracaibo.

Venezuele náleží i několik ostrovů v Karibském moři, které jsou z geopolitického hlediska součástí státu Nueva Esparta a venezuelských federálních dependencí– největší z nich je Isla de Margarita.

Klima Venezuely je subekvatoriální horké s deštivým létem a suchou zimou. V Maracaibu je průměrná roční teplota 29 °C a 570 mm srážek za rok, výše položená Mérida 18,5 °C a 1750 mm, Caracas 20 °C, Santa Elena v Guyanské vysočině 23 °C a 1600 mm.

Politický systém[editovat | editovat zdroj]

Pahýl Tato část článku je příliš stručná nebo neobsahuje všechny důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že ji vhodně rozšíříte.

Zahraniční vztahy[editovat | editovat zdroj]

Venezuela je zapojená do většiny projektů a organizací na poli latinskoamerické integrace. Je členským státem např. organizací Společenství latinskoamerických a karibských států, Latinskoamerický hospodářský systém, Unie jihoamerických národů, Sdružení karibských států, Mercosur. Z inciativy bývalého venezuelského prezidenta Huga Cháveze vznikly na začátku 21. století spolky Petrocaribe a Bolívarovský svaz pro lid naší Ameriky, ve kterých hraje Venezuela hlavní roli.

Administrativní členění[editovat | editovat zdroj]

Státy Venezuely (včetně území Guayany Esequiba nárokovaného po Guyaně)
Podrobnější informace naleznete v článku Státy Venezuely.

Venezuela je federací 23 států a 2 dalších státotvorných útvarů: Distrito capital a Dependencias Federales.

Hlavní město Caracas

Ekonomika[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Ekonomika Venezuely.
Venezuelský vývoz

Venezuela je zemědělsko-průmyslový stát s významnou těžbou nerostných surovin. Nejdůležitější jsou ropa, zemní plyn, kvalitní železná ruda, bauxit, zlato, uhlí, diamanty, sůl, fosfáty a vápenec. Nejvýznamnějším průmyslovým odvětvím je petrochemie, následují hutnictví, výroba surového železa, oceli a hliníku, strojírenství a potravinářství. Tři čtvrtiny elektrické energie produkují vodní elektrárny. Pro rostlinnou výrobu je důležitá sklizeň rýže, kukuřice, sorga, manioku, slunečnice, brambor, luštěniny, bavlny, kokosových ořechů, cukrové třtiny, banánů, citrusů, manga, ananasů, kávy, kakaa, tabáku, sisalu a zeleniny. Chová se skot, prasata, drůbež a koně. Význam má rybolov i těžba dřeva. Země má důležitou silniční a leteckou dopravu. Významné je obchodní loďstvo. Surová ropa a produkty z ní představují více jak 93 % venezuelského exportu.[4]

„Socialismus 21. století“[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Socialismus 21. století.

Politika „Socialismu 21. století,“ zavedená za vlády Huga Cháveze, přinesla státní kontrolu cen a v důsledku toho vznikl nedostatek základních komodit, jako např. toaletní papír.[5] V srpnu 2014 měla Venezuela nejvyšší inflaci na světě - 63,4% a v rámci tajné devalvace měny požadovala po obchodních společnostech zaplatit za dolary o 61% více než v předchozím roce.[6]

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Obyvatelstvo Venezuely.
Venezuelci demonstrují v ulicích Caracasu

Obyvatelstvo je ze 67 % tvořeno mestici, ze 21 % potomky Evropanů (běloši a kreolové), z 10 % potomky Afričanů (černoši, mulati a zambové). Domorodé obyvatelstvo činí 2 % (asi 577 tisíc), z nich přibližně 200 000 Indiánů, kteří se stále živí lovem a sběrem. Příslušníci kmene Janomamů z deštných pralesů severní Amazonie byli známí svou bojovností a někteří z nich stále žijí v izolaci od vnějšího světa. Průměrná délka života je 73,45 let, a to 70,4 u mužů a 76,65 u žen.

Obyvatelstvo je především katolického vyznání (96 %, vč. východních katolíků: 1) řeckokatolíci-melchité: Apoštolský exarchát ve V., Caracas, vznikl 1990, 2015-26 200 věřících,počet narůstá, 2014-25 800, 2010-25 000, * 2) syrští katolíci: Apoštolský exarchát pro V., Maracay, vznikl 2001, 2015-20 600,počet narůstá, 2014-20 300, 2010-5 000. Dále i protestantského (2 %) vyznání. Gramotnost dosahuje 93 % (u obyvatel starších 15 let).

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ "Před 200 lety začal zrod latinskoamerických národů". Týden. 19. dubna 2010.
  2. ↑ "Venezuela – The Century of Caudillismo". Knihovna Kongresu.
  3. ↑ Anuario Estadístico de América Latina y el Caribe (oddíl 3.4 TIERRAS Y SUELOS) [online]. Hospodářská komise pro Latinskou Ameriku a Karibik, [cit. 2014-08-09]. Dostupné online. (španělsky) 
  4. ↑ Anuario Estadístico de América Latina y el Caribe (oddíl 2.2.2.33) [online]. Hospodářská komise pro Latinskou Ameriku a Karibik, [cit. 2014-07-30]. Dostupné online. (španělsky) 
  5. ↑ Ve Venezuele jde do tuhého: Dochází toaletní papír
  6. ↑ The 61% Devaluation That Venezuela Told No One About

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • SLAVICKÝ, Stanislav. Scénické tradice Latinské Ameriky. Praha : KANT - Karel Kerlický, 2013. 136 s. ISBN 978-80-7437-117-2.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Venezuela – República Bolivariana de Venezuela – (VEN)
Státy a jejich hlavní města
další správní jednotky
distrikt hlavního města (Caracas) • federální dependence
Státy a území v Jižní Americe
Nezávislé státy
Argentina • Bolívie • Brazílie • Ekvádor • Guyana • Chile • Kolumbie • Paraguay • Peru • Surinam • Uruguay • Venezuela
Součásti suverénních států
Teritoria, kolonie a
závislá území
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Venezuela&oldid=13215963“