Brazílie

Brazilská federativní republika; República Federativa do Brasil
Vlajka	; Znak
	Hymna: Hino Nacional Brasileiro
Geografie
	Poloha Brazílie
Hlavní město:	Brasília
Rozloha:	8 511 965 km² (5. na světě); z toho 0,65 % vodní plochy
Nejvyšší bod:	Pico da Neblina (2994 m n. m.)
Časové pásmo:	-2 až -5
Poloha:	11°0′ j. š., 53°0′ z. d.
Obyvatelstvo
Počet obyvatel:	201 032 714 (5. na světě, odhad 2013)
Hustota zalidnění:	23,6 ob. / km² (182. na světě)
HDI:	▲ 0,813 (vysoký) (70. na světě, 2009)
Jazyk:	portugalština
Náboženství:	římští katolíci 65 %,; protestanti 22 %
Státní útvar
Státní zřízení:	prezidentská federativní republika
Vznik:	7. září 1822 (nezávislost na Portugalsku)
Prezident:	Dilma Rousseffová
Viceprezident:	Michel Temer
Měna:	Brazilský real (BRL)
HDP/obyv. (PPP):	10 800 USD (78. na světě, 2010)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-1:	076 BRA BR
MPZ:	BR
Telefonní předvolba:	+55
Národní TLD:	.br
	multimediální obsah na Commons

Brazilská federativní republika (República Federativa do Brasil) je federativní republika, největší a nejlidnatější stát Jižní Ameriky. Na severu sousedí s Francouzskou Guyanou, Surinamem, Guyanou, Venezuelou a Kolumbií; na západě s Peru, Bolívií a Paraguayí, na jihu s Argentinou a Uruguayí.

Na území Brazílie se rozkládá největší tropický deštný les na světě – Amazonský prales. Brazílie byla v minulosti největší kolonií Portugalska a portugalština je zde také úředním jazykem. Metropolí Brazílie je město Brasília, plánovitě vybudovaná v letech 1956–1960 v brazilském vnitrozemí. Největším městem s 10 milióny obyvatel je São Paulo.

Původ vlajky[editovat | editovat zdroj]

Vlajka má zelený podklad. V jejím středu je žlutý zkosený čtverec a na něm modrá planetka s nápisem ORDEM E PROGRESO což v překladu znamená ŘÁD A POKROK. Na modré planetce je také 27 hvězd které mají symbolizovat spolkové státy a federální distrikt. Jde o hvězdy 9 souhvězdí, viditelných v Rio de Janeiru 15. listopadu 1889. Zelená má na vlajce symbolizovat pralesy kterými je Brazílie na severu pokryta a žlutá má symbolizovat bohatství konkrétněji zlato které bylo důvodem ke vzniku mnoha velkých měst.

Dějiny[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Dějiny Brazílie.

Portugalský princ Pedro vyhlašuje roku 1822 nezávislost Brazílie na Portugalsku

Jeden z nejstarších lidských ostatků nalezených v Severní a Jižní Americe - lebka ženy nazvaná Luzia - byly nalezeny v oblasti Pedro Leopoldo v státě Minas Gerais a poskytly důkazy o lidské přítomnosti nejméně 11 000 do minulosti.^[1]^[2] Nejstarší keramika nalezená na západní polokouli byla vykopána v povodí Amazonky v Brazílii a radiokarbonovou metodou bylo odhadnuto její stáří na 8000 let. Keramika byla nalezena nedaleko Santarému a poskytuje důkaz, že oblast tropického pralesa podporoval komplexní prehistorickou kulturu.^[3]

V roce 1500 přistál na brazilském pobřeží portugalský kapitán Pedro Álvares Cabral a od roku 1532 začala portugalská kolonizace. Skupiny průzkumníků, nazývané bandeiras, pronikaly v 17. století do vnitrozemí a roku 1637 Pedro Teixeira jako první Evropan proplul po celé délce řeku Amazonku. Nálezy zlata a diamantů ve státě Minas Gerais na přelomu 17. a 18. století přilákaly do země statisíce Portugalců a urychlily kolonizaci brazilského vnitrozemí. Za napoleonských válek roku 1807 uprchl do Brazílie portugalský dvůr v čele s králem Janem VI., který zde vládl 13 let.

V roce 1815 byla zrušena kolonie a vyhlášeno Spojené království Portugalska, Brazílie a Algarve. 7. září 1822 vzniklo nezávislé Brazilské císařství. Ve 30. letech povstání Cabanagem proti vládnoucí bílé vrstvě v provincii Grão-Pará otřáslo autoritou státu a způsobilo vylidnění regionu. Po vítězství v paraguayské válce roku 1870 Brazílie anektovala část regionu Mato Grosso. V roce 1888 Brazílie oficiálně zrušila otroctví. Dne 15. listopadu 1889 byla svržena monarchie a vyhlášena federativní republika. Po vzoru USA byla roku 1891 přijata ústava a vyhlášeny Spojené státy brazilské.

Brazilský prezident českého původu Juscelino Kubitschek založil roku 1960 nové hlavní město Brasília, které stojí v centru země. V roce 1964 po svržení prezidenta Goularta převzala moc v zemi vojenská junta, která vládla až do roku 1985 a v rámci Operace Condor se podílela na vraždách a únosech odpůrců režimu. Collor de Mello vládl od roku 1990 jako první brazilský prezident zvolený v přímé volbě od éry vojenské diktatury. V letech 2003 až 2011 byl prezidentem populární Lula da Silva, který prováděl umírněnou levicovou politiku.

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Geografie Brazílie.

Povrch[editovat | editovat zdroj]

Topografická mapa Brazílie

Národní park Serra dos Órgãos

Amazonka a její přítoky

Území Brazílie tvoří tři velké geomorfologické celky. Na severu Guyanská vysočina, kde se také nachází nejvyšší hora Brazílie Pico da Neblina, která měří 2994 metrů. Na západě, jihu a ve středu země je Amazonská nížina a na východě a jihovýchodě rozsáhlá Brazilská vysočina. Obě vysočiny jsou vyzdvižené zbytky nejstarší geologické jednotky Jižní Ameriky – Brazilského štítu na moři.

Vodstvo[editovat | editovat zdroj]

Největší řekou země a celého světa je Amazonka s délkou 7 062 kilometrů. Jak veletok na území Brazílie sílí, dokazují údaje o šířce jeho koryta. U Iquitosu v Peru je široké 4 km, před Manausem 10 km, po soutoku s Río Negrem již 20 km a před ostrovem Marajó 80 km. Největšími levými přítoky jsou řeky Içá, Jarupá a Río Negro, pravými Juruá, Purus, Madeira, Tapajós, Xingu a na jihu ostrova Marajó ústí Tocantins s přítokem Araguaia. V samostatné Amazonce se směrem k břehům snižuje rychlost proudění v hlavním korytě a nanášením materiálu vznikají agradační valy. Jih Brazílie odvodňuje veletok Paraná s největším přítokem Paraguay. V celé oblasti je velké množství kataraktů a vodopádů, z nichž nejznámějšími jsou vodopády Iguaçu a přehrad Itaipú. Obrovská přehradní nádrž Represa Sobradinho je na řece São Francisco, která ústí na severovýchodě do Atlantského oceánu. Na jihu při Atlantském pobřeží jsou lagunová jezera Lagoa dos Patos a Lagoa Mirim.

Biota[editovat | editovat zdroj]

Brazilské území lze rozdělit do šesti základních biomů - Amazonie, Pantanal, Cerrado, Pampa, Caatinga a Atlantický les.^[4] Národní parky v Brazílii (v roce 2015 jich bylo 71) zaujímají necelá 3 % rozlohy státu.

Podnebí[editovat | editovat zdroj]

Většina území je pod vlivem tropického, vlhkého a teplého podnebí, které se vyznačuje vysokými teplotami a značnými srážkami, ty jsou z poloviny přinášeny od Atlantského oceánu a z poloviny se tvoří výparem.

Město Manaus (Amazonie) má vysoké teploty po celý rok. Srážky jsou vydatné, pouze od června do září prší méně než po zbytek roku. Hlavní město Brasília i Rio de Janeiro mají tropické podnebí, ale s výraznějším obdobím sucha než Manaus. Dále na jihu je potom podnebí mírné.

Nejsušší oblastí je severovýchodní vnitrozemí, kde ročně průměrně naprší jen 250 mm. V této oblasti Brazílie jsou častá krutá sucha. Teplota na severovýchodě jsou v průměru 28 °C. V jižních náhorních rovinách 16 °C.

V Brazílii trvá zima od června do srpna, na jihu s teplotami mezi 13–18 °C. Léto je zde od prosince do února, kdy se teplota v Rio de Janeiru dostává často i k 40 °C a nespadá pod 30 °C. Od Bahie po Maranho jsou teploty po celý rok kolem 28 °C a je zde také nižší vlhkost než v Rio de Janeiru. Průměrná teplota v Amazonii je 27 °C s vysokou vlhkostí.

V Belému se průměrná teplota pohybuje po celý rok v rozmezí 26 °C a 35 °C a se srážkami 2 111mm. V São Paulu je nejteplejším měsícem únor, kdy teplota je okolo 28 °C přes den a 19 °C v noci. Nejchladnějším měsícem je červen a červenec, kdy teplota přes den je 21 °C a 13 °C v noci.

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Podél prahů kataraktů pravých přítoků Amazonky vede pralesem od východu k západu silnice zvaná Transamazonica. V Amazonské nížině se nachází největší enkláva tropického deštného pralesa na světě. Existují názory, že Amazonka byla v minulosti, kdy byla Afrika a Jižní Amerika jeden kontinent, součástí toku Konga, důkazem je podmořský kaňon Konga. Amazonka tehdy tekla obráceně a ústila v nynějším Guayaquilském zálivu v Ekvádoru. Název Amazonka je používán pouze pro část toku od soutoku Marañónu a Ucayali po brazilskou hranici a na území Brazílie od Manausu (Encontro das Águas - soutok s Río Negrem) po ústí. Od pramene po soutok má jména Río Carhuasanta, Apurímac, Ene, Tambo, Ucayali, Amazonas a Solimões. Brazílie je jedinou zemí v Americe, kde se mluví portugalsky.

Politický systém[editovat | editovat zdroj]

Tato část článku je příliš stručná nebo neobsahuje všechny důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že ji vhodně rozšíříte.

Administrativní členění[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Státy Brazílie.

Brazílie se člení na 26 spolkových států (estados, jednotné číslo estado) a 1 federální distrikt (distrito federal), v němž se nachází brazilské hlavní město Brasília. Těchto 27 celků seskupil Brazilský institut pro geografii a statistiku do 5 regionů: Severního, Severovýchodního, Středozápadního, Jihovýchodního a Jižního.

Ekonomika[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Ekonomika Brazílie.

Brazílie je největším a nejvýznamnějším státem celého kontinentu a šestou největší ekonomikou světa.^[5] Je to průmyslově-zemědělský stát s obrovským nerostným bohatstvím.

Průmysl a těžba surovin[editovat | editovat zdroj]

P-51, tžební vež společnosti Petrobras.

Z rozsáhlých ložisek nerostných surovin se těží železná ruda, mangan, bauxit, nikl, chróm, wolfram, cín, uhlí, ropa, zemní plyn, zlato, niob, zirkon, diamanty, drahokamy, měď, zinek, fosfáty, grafit, magnezit, sůl a kaolin. Mezi nejdůležitější průmyslová odvětví patří strojírenství (výroba osobních a nákladních automobilů), hutnictví (výroba surového železa, oceli, barevných kovů), petrochemie (rafinerie ropy), chemie (výroba hnojiv, kyselin a plastických hmot), potravinářský, textilní, gumárenský, obuvnický, papírenský a dřevozpracující průmysl. Na výrobě elektrické energie se významnou měrou podílejí vodní elektrárny (92% výroby elektřiny). Největší vodní elektrárny jsou v Itaipú, Tucuruí, Ilha Solteiram, Jupiá, Furnas a Paulo Afonso. Ty využívají obrovského energetického potenciálu řek.

Zemědělství[editovat | editovat zdroj]

Zhruba 57 % území Brazílie zaujímají lesy, dále louky a pastviny 22 % a orná půda více než 7 %. Zemědělská produkce patří k největším na světě, převládá monokulturní velkovýrobní plantážnictví. Nejdůležitějšími pěstovanými plodinami jsou káva, sisal a pomeranče, ve sklizni těchto plodin zaujímá země 1. místo na světě, rovněž cukrová třtina, maniok, banány, kakao, fazole, sója a oříšky kešu. Dále se sklízí kukuřice, pšenice, rýže, krmné obilí, brambory, batáty, bavlna, palmová jádra, kokosové ořechy, zelenina, podzemnice olejná, réva vinná, ananasy, citróny, mango, papája a tabák. Živočišná výroba je zaměřena především na chov skotu, prasat, ovcí, koní, koz a drůbeže. Významný je rybolov.

Cestovní ruch[editovat | editovat zdroj]

Zemi ročně navštíví na 4 až 5 miliónů návštěvníků. Rio de Janeiro láká turisty světoznámým karnevalem a mořskou pláží Copacabana. Dále je známé obrovskou sochou Krista Spasitele.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Obyvatelstvo Brazílie.

Hustota osídlení v Brazílii

Brazilci na karnevalu ve městě Olinda

Brazilská populace byla podle záznámů v roce 2008 cca 190 milionů obyvatel.^[6] (22,31 obyvatele na čtvereční kilometr), s poměrem mužů a žen 0,95:1^[7] a 83,75% městského obyvatelstva.^[8] Populace je koncentrována především na jihovýchodě (79,8 milionů) a severovýchodě (53,5 milionů). Naopak dvě nejrozsáhléjší oblasti, středozápadní a severní, které dohromady tvoří 64,12% z brazilského území, mají pouze 29 100 000 obyvatel.

Etnografie[editovat | editovat zdroj]

Podle brazilského výzkumu (PNAD) v roce 2008 48,43% populace (asi 92 milionů) sebe označilo jako bělochy; 43,80% (asi 83 milionů) jako Pardo (hnědí), 6,84% (asi 13 milionů) jako černí; 0,58% (asi 1,1 milionů) jako Asiati a 0,28% (asi 536 000) jako domorodci (oficiálně zvaní indígena, domorodý), zatímco 0,07% (asi 130 000) svou rasu neuvedlo.^[9]

Řídce osídlená Brazílie v 19. století a v první polovině 20. století přilákala miliony imigrantů, především z Portugalska, Itálie, Španělska, Japonska a Německa. Němci, Japonci a Italové se usazovali nejvíc v jižních státech jako Rio Grande do Sul nebo São Paulo.

V roce 2007 národní indiánská nadace odhadovala, že v Brazílii žije 67 různých izolovaných kmenů. Předpokládá se, Brazílie má největší počet těchto národů na světě.^[10]

Jazyk[editovat | editovat zdroj]

Oficiálním jazykem v Brazílii je portugalština, kterou mluví skoro celá populace a je prakticky jediným jazykem používaným v médiích a v obchodním prostředí.

Kromě portugalštiny se rovněž v některých částech země mluví menšinovými jazyky. Přes 180 indiánských jazyků je používáno v odlehlých oblastech (zbytky Indiánů tvoří malou minoritu) a několik dalších jazyků je možné slyšet od původních obyvatel a přistěhovalců, kteří ještě mluví vlastními jazyky.^[11]

Brazilská portugalština je velmi podobná evropské portugalštině z 16./17. století s vlivy indiánských a afrických jazyků. V důsledku toho je současný jazyk poněkud odlišný od portugalštiny v Portugalsku a dalších portugalsky mluvících zemí. Tyto rozdíly jsou srovnatelné s rozdílem mezi americkou a britskou angličtinou. V Brazílii jsou mírné regionální rozdíly v přízvuku, slovní zásobě a časování sloves. Přesto díky jednotným médiím a sdělovacím prostředkům mají změny tendenci se snižovat. Co se týče podobnosti se španělštinou, tak v mnoha aspektech jsou si jazyky velmi podobné, ve výslovnosti se však značně liší. Zajímavostí je, že Brazilci spíše porozumí španělsky mluvícím lidem, než je tomu naopak.^[12]

Brazílie je jediným portugalsky mluvícím národem jihoamerického kontinentu a právě jazyk patří mezi nejsilnější prvky národní identity odlišující zemi od španělsky mluvících sousedů.^[12]

Náboženství[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Náboženství v Brazílii.

Dominantní postavení v brazilské společnosti historicky měla a má římskokatolická církev. V posledních desetiletích se však oslabuje v souvislosti s růstem protestantských, zejména pentekostálních církví. Přibývá i počet lidí bez vyznání. Zatímco v roce 1970 se tak za římské katolíky považovalo 90 % populace, v roce 2010 to bylo již méně než 65 %. K protestantským církvím se v roce 2000 hlásilo přes 15 % populace, ale r. 2010 to bylo již více než 22 % (nejvíce evangelikální a letniční/pentekostální směry, dále baptisté, adventisté a luteráni. Přes 5 % obyv. se hlásilo k jiným vírám a jen asi 8 % bylo bez vyznání.

Kultura[editovat | editovat zdroj]

Kuchyně[editovat | editovat zdroj]

Zobecnění brazilské kuchyně je velmi těžké, jelikož neexistuje jednotná národní kuchyně, ale mnoho regionálních. Každý region si vyvinul vlastní pokrmy v závislosti na oblasti, kultuře a zvykům jak původních obyvatel, tak přistěhovalců. Pokud ovšem existuje jeden pokrm, který je typickým příkladem brazilského vaření, tak je to feijoada. V Rio de Janeiru je obzvláště tento pokrm velmi oblíbený, ačkoliv jednotlivé ingredience jsou velmi atypické a mohou nepřipraveného hosta zaskočit.^[12]

Za národní nápoj je považované pivo typu ležák (pilsen), káva a světoznámý brazilský alkohol Cachaça. Stejně jako Rusko má za národní pití vodku, tak v Brazílii je to jednoznačně Cachaça. Jedná se o průzračný alkohol vyrobený z fermentované cukrové třtiny. Cachaça v kombinaci s drcenou limetkou, cukrem, a ledem se stává velmi populárním národním nápojem s názvem caipirinha. Mezi oblíbené nealkoholické nápoje patří Guarana, lahodný šumivý nápoj vyrobený z amazonských bobulí.^[12]