Jaroslav Šedivý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tento článek je o politikovi. O hudebníkovi pojednává článek Jaroslav Erno Šedivý.
PhDr. Jaroslav Šedivý, CSc.
Sedivy Jaroslav 1341.jpg
Místopředseda druhé vlády V. Klause
a vlády J. Tošovského
Ve funkci:
8. listopadu 1997 – 22. července 1998
2. ministr zahraničních věcí ČR
Ve funkci:
8. listopadu 1997 – 22. července 1998
Předseda vládyVáclav Klaus
Josef Tošovský
PředchůdceJosef Zieleniec
NástupceJan Kavan
Velvyslanec ČSFR /
1. velvyslanec ČR ve Francii
Ve funkci:
29. června 1990 – prosinec 1994
PředchůdcePeter Colotka
NástupcePetr Lom
Velvyslanec ČR v Belgii a Lucembursku
Ve funkci:
prosinec 1995 – 1997
PředchůdceKarel Lukáš
NástupceKateřina Lukešová
Velvyslanec ČR ve Švýcarsku
Ve funkci:
1999 – 2002
PředchůdceRichard Belcredi
NástupceJosef Kreuter
Narození12. listopadu 1929 (91 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
ChoťMarie Šedivá
DětiJiří Šedivý
dcera Hana
Alma materUniverzita Karlova v Praze
Oceněnímedaile Za zásluhy mzz II. stupeň (2005)
CommonsJaroslav Šedivý
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jaroslav Šedivý (* 12. listopadu 1929 Praha) je český historik a bývalý politik, ministr zahraničních věcí a velvyslanec v několika zemích.

Život[editovat | editovat zdroj]

Od 2. ledna 1948 byl členem KSČ.[1] V roce 1952 vystudoval historii a slavistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, v roce 1961 získal doktorát.

Od roku 1952 vykonával základní vojenskou službu, první rok v poddůstojnické škole u 2. dělostřeleckého pluku v Plzni, druhým rokem byl rozkazem ze dne 15. října 1953 přeložen do Prahy k 70. pěšímu praporu jako překladatel do ruštiny pro sovětského poradce ve Vojenské kontrarozvědce, která byla součástí Státní bezpečnosti.[2] Výzvu ke vstupu do služebního poměru ve Vojenské kontrarozvědce v roce 1954 odmítnul.[3] Pracoval ve Slovanském ústavu Akademie věd v Praze, od roku 1957 poté jako vědecký pracovník Ústavu mezinárodní politiky a ekonomie. Po invazi do Československa byl v roce 1970 na 6 měsíců vězněn. Po propuštění pracoval např. jako lesní dělník, řidič a čistič oken.

Za socialismu publikoval pod cizími jmény – např. pro knihu Pokořená revoluce propůjčila jméno Yvette Heřtová, pro knihu Metternich kontra Napoleon Jan Halada.

V roce 1989 byl přijat do Prognostického ústavu Akademie věd. Stal se poradcem tehdejšího ministra zahraničí Dienstbiera.[4] V červnu 1990 byl jmenován velvyslancem ČSFR ve Francii. Byl také velvyslancem v Belgii a Lucembursku. V letech 1997–1998 byl ministrem zahraničních věcí ČR. V Míčovně pražského hradu obdržel 7. března 1998 "Čestnou medaili T. G. Masaryka", kterou mu udělilo Masarykovo demokratické hnutí. V letech 1999–2002 byl velvyslancem ve Švýcarsku.

Václav Klaus jej 28. října 2005 vyznamenal Medailí Za zásluhy II. stupně.[5]

Je ženatý s Marií Šedivou, mají syna Jiřího a dceru Hanu.

Publikace (výběr)[editovat | editovat zdroj]

  • Pokořená revoluce. Praha : Mladá fronta, 1977. 193 s. 2. vyd. Děkabristé : anatomie nezdařeného převratu. Praha : Volvox Globator, 2000. 188 s. ISBN 80-7207-336-2. (U prvního vydání knihy byla uvedena jako autorka Yvette Heřtová, ale ve skutečnosti byl autorem Jaroslav Šedivý.)
  • Metternich kontra Napoleon. Praha : Panorama, 1985. 241 s. 4. vyd. Praha : Volvox Globator, 2005. 205 s. ISBN 80-7207-564-0. (U prvních dvou vydání knihy uveden jako autor Jan Halada, ale ve skutečnosti byl autorem Jaroslav Šedivý.)
  • Černínský palác v roce nula : (ze zákulisí polistopadové zahraniční politiky). Praha : Ivo Železný, 1997. 164 s. ISBN 80-237-3492-X.
  • Velvyslancem u Eiffelovy věže 1990-1994 : (Praha - Paříž v zahraniční politice). Praha : Mladá fronta, 2008. 268 s. ISBN 978-80-204-1716-9.
  • Tajemství a hříchy rytířů templářského řádu. Praha : Volvox Globator, 1999. 183 s. ISBN 80-7207-217-X. 2. vyd. Praha : Volvox Globator, 2008. 183 s. ISBN 978-80-7207-672-7.
  • Diplomacie je uměním kompromisu : cesta do NATO, do EU a další příběhy : 1995-2002. Praha : Mladá fronta, 2009. 277 s. ISBN 978-80-204-2015-2.
  • Jaroslav Šedivý : mé putování zmateným stoletím. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2012. 378 s. ISBN 978-80-7422-188-0.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Exministr přiznal, že byl u StB – článek na serveru Lidovky.cz, 2. 7. 2007
  2. ↑ Bývalý ministr Šedivý přiznal, že pracoval pro StB
  3. ↑ ŠEDIVÝ, Jaroslav. Mé putování zmateným stoletím. 1. vyd. Praha: Lidové noviny, 2012. 352 s. ISBN 978-80-7422-188-0, ISBN 80-7422-188-1. OCLC 853288293 S. 72. 
  4. ↑ http://www.lidovky.cz/soveti-tu-meli-jaderne-strely-byl-to-pro-nas-sok-rika-sedivy-pq7-/ln_domov.asp?c=A110705_124632_ln_domov_hs
  5. ↑ Seznam vyznamenaných

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Druhá vláda Václava Klause
Předseda vlády
Václav Klaus (jmenován 4. července 1996, ODS)
Členové v den jmenování vlády
4. července 1996
Jan Kalvoda (místopředseda vlády, spravedlnost – demise 7. ledna 1997, ODA) • Ivan Kočárník (místopředseda vlády, finance – odvolán 2. června 1997, ODS) • Josef Lux (místopředseda vlády, zemědělství, KDU-ČSL) • Josef Zieleniec (místopředseda vlády, zahraniční věci – demise 23. října 1997, ODS) • Jiří Skalický (místopředseda vlády – pověřen 16. června 1997, životní prostředí, ODA) • Vladimír Dlouhý (průmysl a obchod – demise 2. června 1997, ODA) • Ivan Pilip (školství, mládež a tělovýchova – odvolán 2. června 1997, finance – pověřen 2. června 1997, ODS) • Jan Ruml (vnitro – demise 7. listopadu 1997, ODS) • Jindřich Vodička (práce a sociální věci – odvolán 8. listopadu 1997, vnitro – pověřen 8. listopadu 1997, ODS) • Martin Říman (doprava a spoje, ODS) • Jaromír Schneider (hospodářství (místní rozvoj) – demise 2. května 1997, KDU-ČSL) • Jan Stráský (zdravotnictví, ODS) • Jaromír Talíř (kultura, KDU-ČSL) • Miloslav Výborný (obrana, KDU-ČSL) • Pavel Bratinka (bez portfeje, ODA)
Členové jmenovaní později
7. ledna 1997
Vlasta Parkanová (spravedlnost, ODA)
12. května 1997
Tomáš Kvapil (místní rozvoj, KDU-ČSL)
3. června 1997
Karel Kühnl (průmysl a obchod, ODA) • Jiří Gruša (školství, mládež a tělovýchova, nestraník)
8. listopadu 1997
Jaroslav Šedivý (místopředseda vlády, zahraniční věci, nestraník) • Stanislav Volák (školství, mládež a tělovýchova, ODS)
Vláda Josefa Tošovského
Předseda vlády
Josef Tošovský (jmenován 17. prosince 1997, nestraník)
Členové v den jmenování vlády
2. ledna 1998
Josef Lux (místopředseda vlády, zemědělství, KDU-ČSL) • Jaroslav Šedivý (místopředseda vlády, zahraniční věci, nestraník za ODS) • Jiří Skalický (životní prostředí – demise 20. února 1998, ODA) • Jan Černý (místní rozvoj, ODS) • Karel Kühnl (průmysl a obchod, ODA) • Michal Lobkowicz (obrana, ODS) • Vladimír Mlynář (bez portfeje, nestraník) • Petr Moos (doprava a spoje, nestraník) • Vlasta Parkanová spravedlnost, ODA) • Ivan Pilip (finance, ODS) • Zuzana Roithová (zdravotnictví, nestranička) • Jan Sokol (školství, mládež a tělovýchova, nestraník) • Martin Stropnický (kultura, nestraník) • Cyril Svoboda (vnitro, KDU-ČSL) • Stanislav Volák (práce a sociální věci, ODS) • Miloslav Výborný (předseda Legislativní rady vlády – demise 15. června 1998, KDU-ČSL)
Členové jmenovaní později
27. února 1998
Martin Bursík (životní prostředí, nestraník)
Ministři zahraničních věcí České republiky
1992–20062006–20132013–20182018–dosud
Ministerstvo zahraničních věcí České republiky
Velvyslanci České republiky ve Francii
1993–1995: Jaroslav Šedivý • 1995–1999: Petr Lom • 1999–2003: Petr Janyška • 2003–2010: Pavel Fischer • 2010–2016: Marie Chatardová • 2017–2019: Petr Drulák • od 2020: Michel Fleischmann
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jaroslav_Šedivý&oldid=19303288“