Jan Syrový

arm. gen. Jan Syrový
Jan Syrový, na fotografii z roku 1938
11. předseda vlády Československa Ve funkci: 22. září 1938 – 1. prosinec 1938 Prezident Edvard Beneš Emil Hácha Předchůdce Milan Hodža Nástupce Rudolf Beran
6. a 11. ministr národní obrany ČSR Ve funkci: 18. březen 1926 – 12. říjen 1926 Prezident Tomáš Garrigue Masaryk Předseda vlády Jan Černý Předchůdce Jiří Stříbrný Nástupce František Udržal
Ve funkci: 22. září 1938 – 15. března 1939 Prezident Edvard Beneš Emil Hácha Předseda vlády Jan Syrový Rudolf Beran Předchůdce František Machník Nástupce Ludvík Svoboda
1. ministr národní obrany Protektorátu Čechy a Morava Ve funkci: 16. března 1939 – 27. duben 1939 Prezident Emil Hácha Předseda vlády Rudolf Beran Předchůdce nikdo (funkce vznikla) Nástupce nikdo (funkce zanikla)
Vojenská služba Hodnost armádní generál Bitvy/války bitva u Zborova, Ruská občanská válka
Narození	24. leden 1888 Třebíč Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	17. října 1970 (ve věku 82 let) Praha Československo Československo
Místo pohřbení	Olšanské hřbitovy
Národnost	česká
Příbuzní	Jaroslav Malínský (sibling-in-law)
Zaměstnání	voják, politik, noční hlídač
Profese	stavební technik
Ocenění	Kříž svatého Jiří (1915) Řád sv. Stanislava 3. třídy (1915) Řád sv. Jiří 4. třídy (1915) Řád sv. Vladimíra 4. třídy (1916) Řád sv. Anny 4. třídy (1917) … více na Wikidatech
Podpis
Commons	Kategorie Jan Syrový
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Bohumír Syrový (24. ledna 1888 Třebíč – 17. října 1970 Praha) byl československý voják, příslušník a velitel Československých legií v Rusku a předseda československé vlády v období Mnichovské dohody od 22. září do 30. listopadu 1938.

V roce 1938 byla nynější Ruská ulice v Třebíči přejmenována na ulici Generála Jana Syrového, později však byla přejmenována zpět na název Ruská ulice.

Život

Mládí

Jan Syrový se narodil v Třebíči na Stařečce v domě číslo popisné 13 v tehdejší Klimentově ulici dne 24. ledna 1888 do rodiny třebíčského klempíře Jana Syrového a jeho manželky Anny Syrové.

V Třebíči následně absolvoval obecnou a měšťanskou školu, střední školu však vystudoval již v Brně. Tehdy nastoupil do oboru stavební technik na Českou vyšší průmyslovou školu v Brně. Odmaturoval roku 1906 a poté nastoupil do rakousko-uherské armády.

V době, kdy nepobýval v Brně, se v průběhu studií aktivně zapojoval do činnosti třebíčského Sokola. Třebíčské zastoupení této organizace tehdy jakožto náčelník vedl Jan Máchal, absolvent třebíčského gymnázia, který se později podílel na celonárodní činnosti Sokola. Roku 1903 do třebíčského Sokola vstoupil také pedagog vyučující na třebíčské novodvorské škole Josef Jiří Švec, se kterým se Syrový spřátelil. Švec roku následně 1911 odjel do Ruska. Samotný Syrový odešel za prací do Varšavy, která tehdy byla součástí Ruska. Ještě předtím však prošel prezenční vojenskou službou v Brně. Ve Varšavě pracoval coby zaměstnanec stavební firmy, díky čemuž si mohl našetřit na další studium. Tím prošel rovněž ve Varšavě, specializoval se na speciální železobetonové stavitelství a následně roku 1913 nastoupil do státní stavební kanceláře jako stavební technik.

Vojenská kariéra

V době vypuknutí první světové války pracoval ve Varšavě, kde se přihlásil jako dobrovolník do ruské armády. V průběhu války byl několikrát povýšen a vyznamenán, ačkoliv nastoupil jako obyčejný voják, brzy dosáhl povýšení na důstojníka.

Zúčastnil se bitvy u Zborova, ve které 2. července 1917 přišel o pravé oko (byl těžce zraněn v průběhu dělostřelecké přípravy). Jako starodružinník nově vznikající Československé brigády provedl mnohé úspěšné průzkumné akce, jak dokládají hlášení hlavního štábu Ruské armády. Později se Syrový stal velitelem československých legionářů v Rusku a všech protibolševických vojenských sil na Sibiři. Již v hodnosti generála absolvoval celou sibiřskou anabázi československých legionářů. V červnu 1920 se vrátil do Československa jako všemi respektovaný národní hrdina.

• V československých legiích na ruské frontě
• 

  Jako jeden z prvních českých dobrovolníků - důstojníků

• 

  Jako velitel československého vojska v Sibiři (kolem 1918–1920)

Stal se zemským vojenským velitelem. V lednu 1924 přijal funkci podnáčelníka Hlavního štábu a 1. ledna 1925 se pak stal jako první český důstojník náčelníkem Hlavního štábu československé branné moci. Roku 1927 byl povýšen na armádního generála. Od roku 1933 se stal nástupcem generála Syrového v Hlavním štábu generál Ludvík Krejčí a Syrový byl namísto toho jmenován generálním inspektorem československé branné moci. Touto funkcí se ale stal spíše reprezentativním činitelem, což vyvolalo vleklý spor o pravomoce mezi Hlavním štábem a generálním inspektorem. Několik měsíců také zastával funkci ministra národní obrany.

30. května 1938 se jeho portrét objevil na titulní straně amerického časopisu Life s popiskem "Commander of the Czech army".

Podzim 1938

22. září 1938 byl Syrový povolán na Pražský hrad, aby svou autoritou uklidnil srocující se dav demonstrantů, kteří skandovali „dejte nám zbraně nebo Syrového“. Syrový protestoval, ale jelikož Edvard Beneš v tu dobu spal, byl přemluven a před dav vystoupil. Krátce poté byl přes svůj silný odpor donucen přijmout místo předsedy vlády. V této funkci pak setrval do 30. listopadu 1938, kdy po něm funkci převzal Rudolf Beran. Do této doby spadá obsazení českého pohraničí na základě Mnichovské dohody.

Jako ministr národní obrany se Syrový následně podílel na poklidném obsazení zbytku Čech a Moravy německou armádou v březnu 1939 – vydal mimo jiné příkaz, aby nepříteli nebyl kladen odpor.

Prožívám nejtěžší chvíli svého života, neboť plním svůj nejbolestnější úkol, nad kterým lehčí by bylo zemřít. Zůstali jsme sami. Měli jsme volbu mezi zoufalou a bezvýslednou obranou, která by znamenala nejen obětování celého dospělého pokolení, ale i žen a dětí. A mezi přijetím podmínek, které v bezohlednosti jsouce položeny po nátlaku bez války, nemají příkladu v dějinách.

—Jan Syrový, projev k národu,

Odsouzení a uvěznění

Během německé okupace se Syrový nijak neangažoval, a to ani na straně odboje, ani kolaborací s okupanty. Přesto byl hned 14. května 1945 zatčen a později odsouzen na dvacet let za vlastizradu. Osudným se mu stal především rozkaz z března 1939, ačkoliv byl k jeho vydání instruován svým vrchním velitelem – prezidentem Háchou. Za přitěžující okolnost mu bylo mimo jiné přičteno, že si podal ruku s Adolfem Hitlerem při jeho vstupu na Pražský Hrad.

Z vězení byl propuštěn po čtrnácti letech při amnestii v roce 1960. Své odsouzení nesl velice těžce a až do své smrti je nepřestal považovat za nespravedlivé, protože ve všech případech nepopulárních činů a rozhodnutí plnil jako voják rozkazy nadřízených.

Rodina

Bratrem jeho manželky Anny byl akademický malíř Jaroslav Malínský.

Vyznamenání

Hrob gen. Syrového na Olšanských hřbitovech

Seznam vyznamenání udělených Janu Syrovému:

Československo

• Československý válečný kříž 1914–1918, se čtyřmi lipovými ratolestmi
• Řád sokola, s meči
• Československá revoluční medaile, se štítky „Č.D.“, „Zborov“ a čísly „1“, „2“
• Československá medaile Vítězství

Belgie

• Řád koruny, II. třídy – velkodůstojník
• Válečný kříž 1915

Estonsko

• Řád orlího kříže, I. třída

Francie

• Řád čestné legie, II. třída – velkodůstojník ^[kdy?]
• Řád čestné legie, III. třída – komandér
• Řád čestné legie, IV. třída – důstojník
• Řád čestné legie, V. třída – rytíř
• Válečný kříž 1914–1918, s palmou

Itálie

• Řád italské koruny, II. třída – velkodůstojník
• Válečný záslužný kříž

Japonsko

• Řád Posvátného pokladu, II. třída

Jugoslávie

• Řád svatého Sávy, I. třída
• Řád bílého orla, I. třídy – velkokříž
• Řád bílého orla, II. třídy – velkodůstojník
• Řád Karadjordjevičovy hvězdy, II. třídy

Litva

• Řád Vytisova kříže, II. třídy

Lotyšsko

• Řád medvědobijce, II. třídy
• Řád tří hvězd, II. třídy

Maroko

• Řád Nischan el Quissam Alaouite, I. třída

Polsko

• Řád znovuzrozeného Polska, II. třídy

Rumunsko

• Řád rumunské hvězdy, I. třídy
• Řád rumunské koruny, II. třídy
• Řád Za věrné služby
• Pamětní Kříž na válku 1916–1919se štítkem „Siberia“

Ruské impérium

• Řád svatého Vladimíra, IV. třída s meči a mašlí
• Imperátorský Řád svaté Anny, IV. třída
• Řád svatého Stanislava, III. třída s meči a mašlí
• Řád sv. Jiří, IV. třída

Řecko

• Řád Fénixe, I. třídy
• Medaile Za vojenské zásluhy 1917

Tunisko

• Řád Nichan Iftikhar, I. třídy

Spojené království

• Řád lázně,II. třídy (KCB)

Odkazy

Literatura

• FIDLER, Jiří. Generálové legionáři. Brno: Books, 1999. 360 s. ISBN 80-7242-043-7. 
• GEBHART, Jan; KUKLÍK, Jan. Druhá republika 1938–1939 : svár demokracie a totality v politickém, společenském a kulturním životě. Praha ; Litomyšl: Paseka, 2004. 315 s. ISBN 80-7185-626-6. 
• PRECLÍK, Vratislav: T.G. Masaryk a jeho legionáři, in ČAS, časopis Masarykova demokratického hnutí, číslo 97, s. 4–8, ročník XX., leden–březen 2012, ISSN 1210-1648.
• ZEJDA, Radovan. Osobnosti Třebíčska. Třebíč: Akcent, 2000. 224 s. ISBN 80-7268-104-4. S. 176-179. 

Související články

• První vláda Jana Syrového, též Vláda obrany republiky
• Druhá vláda Jana Syrového

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan Syrový ve Wikimedia Commons
• Osoba Jan Syrový ve Wikicitátech
• Jan Syrový v databázi čs. legionářů z 1. světové války (VHA)
• Vojenské osobnosti – gen. Jan Syrový
• Armádní generál Jan Syrový o situaci v září 1938
• Gen. Jan Syrový: Rozhlasový projev po přijetí mnichovské dohody 30. září 1938
• Galerie náčelníků NGŠ – seznam náčelníků Hlavního (Generálního) štábu
• Generál Jan Syrový – video z cyklu České televize Historický magazín

Předchůdce	Jan Syrový	Nástupce
Milan Hodža	premiér Československa 1938	Rudolf Beran
František Machník	ministr národní obrany ČSR 1938–1939	gen. Sergěj Ingr
Jiří Stříbrný	ministr národní obrany ČSR 1926	František Udržal
Vojenské úřady
Eugène Mittelhausser	náčelník Hlavního štábu čs. branné moci 1926–1933	Ludvík Krejčí

Autoritní data: AUT: jk01122278 | GND: 112115025X | ISNI: 0000 0000 7872 9046 | LCCN: n90638620 | VIAF: 13405051 | WorldcatID: lccn-n90638620

Portály: Lidé | Politika