Livia Klausová
| Ing. Livia Klausová, CSc. | |
|---|---|
 | |
| 3. první dáma České republiky | |
| Ve funkci: 7. března 2003 – 7. března 2013 | |
| Předchůdkyně | Dagmar Havlová |
| Nástupkyně | Ivana Zemanová |
| 1. manželka premiéra České republiky | |
| Ve funkci: 1. ledna 1993 – 2. ledna 1998 | |
| Předchůdkyně | ČR vznikla |
| Nástupkyně | Bohdana Tošovská |
| Velvyslankyně ČR na Slovensku | |
| Ve funkci: 16. prosince 2013 – 30. dubna 2018 | |
| Předchůdce | Jakub Karfík |
| Nástupce | Tomáš Tuhý |
| Narození | 10. listopadu 1943 (78 let) Bratislava  Slovenský štát |
| Národnost | slovenská |
| Choť | Václav Klaus (od 1968) |
| Rodiče | Štefan Miština |
| Děti | Václav Klaus ml. Jan Klaus |
| Příbuzní | Eliška Klausová, Kateřina Klausová, Vojtěch Klaus a Jakub Klaus (vnoučata), Alena Jarochová (švagrová), Jaroslav Jaroch (švagr) |
| Alma mater | VŠE v Praze |
| Profese | ekonomka a diplomatka |
| Commons | Livia Klausová |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Livia Klausová, rodným jménem Mištinová[1][2][3], (* 10. listopadu 1943 Bratislava) je česká ekonomka a v letech 2003–2013 první dáma České republiky z titulu manželky prezidenta republiky Václava Klause. Mezi lety 2013 až 2018 působila jako velvyslankyně České republiky na Slovensku.
Profesní kariéra[editovat | editovat zdroj]
Narodila se 10. listopadu 1943 v Bratislavě v rodině učitelky a právníka, jako jedna z pěti dětí.[1] Její otec Štefan Miština pracoval od ledna 1940 jako vedoucí cenzurního oddělení fašistické tajné policie Ústředny státní bezpečnosti v Bratislavě.[4] Osobně se podílel na perzekuci slovenských Židů.[5] V roce 1966 vystudovala obchodní fakultu Vysoké školy ekonomické v Praze, obor zahraniční obchod. V témže roce získala i diplom na Université Internationale de Sciences Comparées v Lucemburku.
.jpg)
Po krátkém působení v PZO Centrotex se stala odbornou, později vědeckou pracovnicí Ekonomického ústavu ČSAV, kde pracovala až do roku 1993. V roce 1969 studovala na Europa-Institutu v Amsterodamu. V letech 1994 až 2000 působila jako výkonná tajemnice České společnosti ekonomické.
V Ekonomickém ústavu ČSAV se zabývala především problematikou mezinárodních financí a mezinárodních měnových institucí. Vedle četné publikační činnosti se od roku 1990 účastnila i řady mezinárodních konferencí věnovaných jak transformaci české ekonomiky tak i konferencí zaměřených na finance a bankovnictví. Po roce 1990 pracovala jako členka dozorčích rad v České spořitelně, a. s., ČEZ, a. s. a ZVVZ a. s. Milevsko.
Angažmá v diplomacii[editovat | editovat zdroj]
Dne 31. července 2013 vláda Jiřího Rusnoka schválila nástup Klausové do funkce velvyslankyně pro Slovenskou republiku, aniž o tom informovala veřejnost.[6] Dne 5. listopadu 2013 její pověřovací listinu podepsal prezident Miloš Zeman, kterého podpořila v prezidentské kampani.[7] Dne 16. prosince 2013 předala tyto pověřovací listiny slovenskému prezidentovi Ivanu Gašparovičovi a oficiálně se tak stala velvyslankyní České republiky na Slovensku.[8] Na konci března 2018 bylo oznámeno, že se rozhodla na vlastní žádost svou misi velvyslankyně ukončit ke konci dubna 2018.[9]
Osobní život[editovat | editovat zdroj]
Za Václava Klause se vdala v roce 1968.[10] S manželem mají dva syny: Václava (* 1969[11]) a Jana (* 1974[11]). Ze strany Václava mladšího mají také vnuky Vojtěcha,[12] a Jakuba a vnučky Kateřinu a Elišku.
Je čestnou patronkou Registru dárců kostní dřeně, pomáhala dětem z Ústavu sociální péče v Bystřici nad Úhlavou a nadaci Život 90.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b S Klausem půjde na Hrad Lívia, spolupracovníky si teprve vybere
- ↑ www.lidovky.cz [online]. [cit. 2011-02-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-01-06.
- ↑ Petr Zídek, Livia Klausová: Loajální za všech okolností, lidovky.cz, 20. ledna 2012
- ↑ ZÍDEK, Petr. Klausův tchán pracoval u tajné policie fašistického Slovenska. Lidovky.cz [online]. 2013-09-02 [cit. 2013-09-02]. Dostupné online.
- ↑ Klausův tchán pracoval u tajné policie fašistického Slovenska | Domov. Lidovky.cz [online]. 2013-02-09 [cit. 2018-08-19]. Dostupné online. (česky)
- ↑ Rusnokova vláda bez důvěry schválila 'velvyslankyni' Klausovou. Utajeně. Lidovky.cz [online]. 2013-08-13. Dostupné online.
- ↑ Klausová nastupuje na post velvyslankyně, Zeman jí podepsal pověřovací listinu
- ↑ Klausová předala listiny, je velvyslankyní na Slovensku [online]. aktuálně.cz, 2013-12-16 [cit. 2013-12-16]. Dostupné online.
- ↑ Livia Klausová na vlastní žádost končí jako velvyslankyně na Slovensku. www.irozhlas.cz [online]. iRozhlas.cz, 2018-03-31 [cit. 2018-03-31]. Dostupné online.
- ↑ BAROCHOVÁ, Petra. Život Livie Klausové ovlivnil pobyt v dětském domově i smrt otce. iDNES.cz [online]. 2018-11-10 [cit. 2021-10-19]. Dostupné online.
- ↑ a b Úplný výpis z obchodního rejstříku na justice.cz, IČ 24220345, Institut Václava Klause, o.p.s., sekce "Zakladatel"
- ↑ tesk. Třetí generace Klausů: Livie ukázala vnuka. Je to fešák!. Blesk.cz [online]. 2013-06-28 [cit. 2016-10-18]. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- KOSATÍK, Pavel. Manželky prezidentů: deset žen z Hradu. 3., dopl. a rozš. vyd. Praha: Mladá fronta, 2009. 411 s., [40] obr. příl. s. ISBN 978-80-204-2077-0. Kapitola Livia Klausová (1943): Neobětovat všechno, s. 371–397.
- ZÍDEK, Petr. Po boku : třiatřicet manželek našich premiérů (1918–2012). Praha: Universum, 2012. 416 s. ISBN 978-80-242-3694-0.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Livia Klausová na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Livia Klausová
