Súdán

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o republice Súdán. Další významy jsou uvedeny v článku Súdán (rozcestník).
Súdánská republika
جمهورية السودان
(Džumhúríjat as-Súdán)
Vlajka Súdánu
Vlajka		 Znak Súdánu
Znak
Hymna: Nahnu džund Alláh džund al-watan
Geografie

Location Sudan-N AU Africa.svg Poloha Súdánu
Hlavní město: Chartúm (الخرطوم)
Rozloha: 1 886 068 km² (15. na světě)
Nejvyšší bod: Deriba (pohoří Džabal Marra) (3042 m n. m.)
Časové pásmo: +3
Poloha: 15°0′ s. š., 32°0′ v. d.
Obyvatelstvo
Počet obyvatel: 30 894 000 (40. na světě, odhad 2008)
Hustota zalidnění: 16,4 ob. / km²
HDI: ▲ 0,526 (střední) (146. na světě, 2007)
Jazyk: arabština (úřední), domorodé jazyky, angličtina
Náboženství: islám (70 %), domorodá náboženství (25 %), křesťanství (5 %)
Státní útvar
Státní zřízení: federativní prezidentská republika
Vznik: 1. ledna 1956 (nezávislost na Velké Británii a Egyptě)
Prezident: Umar al-Bašír
Měna: súdánská libra (SDG)
Mezinárodní identifikace
MPZ: SUD
Telefonní předvolba: +249
Národní TLD: .sd
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons

Súdán je africký stát (byl největším africkým státem do 9. července 2011, kdy se osamostatnil Jižní Súdán a největším státem se stalo Alžírsko), nacházející se na jih od Sahary částečně v oblasti Sahelu v Africe. Hraničí s Egyptem na severu; s Libyí, Čadem a Středoafrickou republikou na západě; Jižním Súdánem na jihu a s Etiopií, Eritreou a Rudým mořem na východě.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Súdánu.
Vyhlášení nezávislosti 1. ledna 1956

Ve starověku bývala severní část Súdánu součástí Egypta. Ve 3. století se v zemi objevilo křesťanství, většího rozšíření však došel v 7. století islám.

V 80. letech 19. století náboženský vůdce al-Mahdí sjednotil kmeny na západě a ve středním Súdánu a vytvořil jednotný stát. Ten byl zničen až v roce 1898 spojenými silami Anglie a Egypta (viz Mahdího povstání), nahrazen byl Anglo-Egyptským Súdánem. Silnější slovo v zemi měli samozřejmě Britové.

Prakticky hned po získání nezávislosti v roce 1956 začaly spory mezi vládnoucím arabským severem a černým jihem, které vedly k 17 let trvající občanské válce. Ta skončila v roce 1972 dohodou z Addis Abeby, která jižním oblastem poskytovala větší míru autonomie. Pro nedodržování smlouvy a násilné vyvlastňování půdy na jihu země se ovšem boje rozhořely znovu v roce 1983. Klíčovou roli v této druhé fázi sehrála Súdánská lidově osvobozenecká armáda. V roce 1989 se moci chopil generál Umar al-Bašír a vládne dodnes.

V roce 1991 se do země přesunul Usáma bin Ládin se svou organizací al-Kajdá a začal podporovat penězi i mocí vládnoucí garnituru. Ze země byl vypovězen v roce 1996, po tom, kdy letadla americké armády zaútočila na súdánskou chemickou továrnu, kde se údajně pokoušel vyrábět chemické zbraně.

Občanská válka s jihem skončila po v lednu 2005 podepsáním mírové smlouvy. 22 let trvající občanská válka má mimo jiné na kontě 1,9 miliónu mrtvých civilistů, 4 miliony uprchlíku a několik hladomorů.

V roce 2003 začalo povstání na západě v oblasti Dárfúr, které trvá dodnes (viz konflikt v Dárfúru).

V lednu 2011 se v Jižním Súdánu konalo referendum o nezávislosti tohoto území. V důsledku referenda se Jižní Súdán stal 9. července 2011 samostatným státem.[1]

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Geografie Súdánu.

Povrch[editovat | editovat zdroj]

Značnou část súdánského povrchu zaujímá rozsáhlá rovina, která je dnem velké pánve Nilu. Na západě, východě a jihu je obklopena náhorními plošinami o průměrné nadmořské výšce 500 až 1 000 m n. m. Na severovýchodě státu se rozkládá písčitokamenitá Núbijská poušť, která leží v nadmořské výšce 1 000 až 1 500 m n. m. Na jihovýchodě a východě zasahují na území Súdánu výběžky Etiopské vysočiny. Na severozápadě se rozkládá písčitá Libyjská poušť. Směrem k jihu přechází Libyjská poušť do vysočiny Dárfúru. V této oblasti se nachází vulkanické pohoří Džabal Marra s nejvyšším vrcholem země, který představuje kaldera Deriba (3.042m).

Vodstvo[editovat | editovat zdroj]

Všechny stálé řeky náleží povodí Nilu, který protéká Súdánem svým horním a středním tokem. Nil vzniká soutokem Bílého a Modrého Nilu u Chartúmu. Níže na svém toku přijímá řeku Atbaru. Bílý Nil se rozlévá v období dešťů a vytváří rozsáhlé mělké jezero.

Podnebí[editovat | editovat zdroj]

Sever země má tropické pouštní podnebí, kdy červencová teplota se pohybuje okolo 35 °C (s maximy až kolem 50) a lednová okolo 24 °C. V jižní polovině země se projevuje rovníkové monzunové podnebí, má vlhké letní a suché zimní období. Množství srážek se zvyšuje od severu, kde je do 25 mm srážek, k jihu, kde je mezi 500 a 1 500 mm.

Politická situace[editovat | editovat zdroj]

Politické regiony Súdánu.      Dárfúr      Pohoří Nuba a Modrý Nil      Severní Súdán      Východní fronta, oblasti operací k červenci 2006      Oblast Abyei, vytyčená Stálým rozhodčím soudem

V zemi vládne autoritářský režim generála al-Bašíra. V roce 2005 byla v Nairobi podepsaná mírová smlouva s jihem, která obsahuje tyto hlavní body:

Na západě země stále pokračuje konflikt v Dárfúru, který si vyžádal přes 300 000 obětí.[2] Světové pohoršení vzbuzují kruté činy arabských milicí (džandžavíd) vůči civilistům. Toto řádění není pod kontrolou centrální vlády, ta však také neusiluje o uklidnění situace.

Obyvatelé[editovat | editovat zdroj]

Věřící v mešitě v Chartúmu

Arabové tvoří 70 % obyvatel, zbytek pak hlavně černoši (Núbové ad.). Většina obyvatel (97 %) vyznává islám, zbytek tvoří malé komunity křesťanů a animistů. Islám je základem zákonodárství a státním náboženstvím. Pouštní oblasti Súdánu jsou velmi řídce osídleny, proto průměrná hodnota osídlení dosahuje 15 osob na km².

Během občanské války bylo mnoho černošských obyvatel jihu uneseno do otroctví.[3] Křesťané jsou pronásledováni. V roce 2014 byla Meriam Ibrahim odsouzena pro svou křesťanskou víru na smrt.[4] Po nátlaku mezinárodního společenství a organizací zabývajících se lidskými právy, byla Meriam propuštěna, bylo jí dovoleno opustit zemi a v USA, kde byla přijata, začala nový život s manželem a dcerou, která se jí narodila právě ve vězení.

Významná města[editovat | editovat zdroj]

Trh v Umm Durmánu

Ekonomika[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Ekonomika Súdánu.
Dopravní situace v Chartúmu

Súdán je méně rozvinutý zemědělský stát, patří k nejchudším státům světa. Súdán má ohromné zdroje nerostného bohatství, nejdůležitější je ropa. Ta se těží převážně na jihu země a ropovodem transportuje do přístavu Búr Súdán. Díky penězům z ropy lze očekávat postupné zvyšovaní nyní velice nízké životní úrovně obyvatel.

Těžba[editovat | editovat zdroj]

Z nerostných surovin se těží chróm, zlato a sůl. Na výrobě elektrické energie se více jako dvou třetin podílejí vodní elektrárny.

Zemědělství[editovat | editovat zdroj]

Zemědělství zaměstnává 80 % obyvatel, tvoří však jen 40 % HDP. Ze zemědělských plodin se pěstují cukrová třtina, čirok, bavlna, pšenice, proso, podzemnice olejná, sezam, rýže, jamy, ovoce, datle a zelenina. Pro živočišnou výrobu jsou důležité skot, ovce, kozy, velbloudi, osli, drůbež a rybolov. Významná je těžba dřeva a produkce arabské gumy, ve které je největším světovým producentem. Kromě silniční a železniční dopravy se využívá splavných řek, především Nilu.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ "Jižní Súdán: Nejmladší africký stát". 100+1 zahraniční zajímavost. 11. května 2013.
  2. ↑ "V súdánském Dárfúru prý masově znásilnili 200 žen". Novinky. 5. listopadu 2014
  3. ↑ "Otroctví ve stínu občanské války". Dějiny a současnost.
  4. ↑ http://beheardproject.com/meriam

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ABUSHARAF, Rogaia Mustafa. Transforming displaced women in Sudan : politics and the body in a squatter settlement. Chicago ; London : University of Chicago Press, 2009. ISBN 9780226001999.  
  • BURR, J. Millard; COLLINS, Robert O. Revolutionary Sudan : Hasan al-Turabi and the Islamist state, 1989-2000. Leiden ; Boston : Brill, 2003. ISBN 90-04-13196-5.  
  • CHIARI, Bernhard; KOLLMER, Dieter H. Sudan. Paderborn : Schöningh, 2008. ISBN 978-3-506-76396-9.  
  • COLLINS, Robert O. A history of modern Sudan. Cambridge : Cambridge University Press, 2008. ISBN 978-0-521-67495-9.  
  • HULME, Mike. The Changing Rainfall Resources of Sudan. Transactions of the Institute of British Geographers, New Series. 1990, roč. 15, čís. 1, s. 21-34. Dostupné online.  
  • IDRIS, Amir. Conflict and politics of identity in Sudan. Houndmills, Basingstoke, Hampshire; New York : Palgrave Macmillan, 2005. ISBN 1-4039-8107-8.  
  • JAMES, Wendy. War and survival in Sudan's frontierlands : voices from the Blue Nile. Oxford : Oxford University Press, 2007. ISBN 978-0-19-929867-9.  
  • PETALUMA, Calif. Sudan: Society and Culture. [s.l.] : World Trade Press, c1993-2010 [2010]. ISBN 978-1-60780-433-8.  
  • ROWE, Martin Timothy. The experience of protest : masculinity and agency among Sudanese refugees in Cairo. Cairo : American University in Cairo Press, 2009. ISBN 9781936481095.  
  • SHARKEY, Heather J. Christians among Muslims: The Church Missionary Society in the Northern Sudan. The Journal of African History. 2002, roč. 43, čís. 1, s. 51-75. Dostupné online.  
  • SOBIESZCZYK, Teresa; WILLIAMS, Lindy. Attitudes Surrounding the Continuation of Female Circumcision in the Sudan: Passing the Tradition to the Next Generation. Journal of Marriage and Family. Nov. 1997, roč. 59, čís. 4, s. 966-981. Dostupné online.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Státy a území v Africe
Nezávislé státy Africa (orthographic projection).svg
Teritoria, kolonie a
závislá území
Územní celky se sporným
mezinárodním postavením
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Súdán&oldid=13168712“