Fryderyk Franciszek Chopin (22. února nebo 1. března 1810 – 17. října 1849) byl polský skladatel vážné hudby a klavírní virtuos období romantismu, který proslul jako „básník klavíru“. Prožil dětství ve Varšavě, kde se v roce 1816 začal učit hru na klavír u Čecha Vojtěcha Živného a již v sedmi letech se pokoušel o své první skladby. Od roku 1822 byl žákem varšavského lycea a mezi léty 1826–1829 se učil na konzervatoři u Józefa Elsnera hudební teorii. Po škole koncertoval ve Vídni, Drážďanech i v Teplicích. V roce 1830 opustil Polsko, vydal se do Vídně a poté přesídlil do Paříže, kde působil i jako učitel hudby. Zde navázal vztah se spisovatelkou George Sandovou, s níž se ovšem nikdy neoženil, a po rozchodu s ní již nenavázal další vztah. V letech 1838–1839 pobýval na Mallorce, kde těžce onemocněl tuberkulózou. Často se pak léčil v lázních po celé Evropě. Své nemoci podlehl 17. října 1849 v Paříži, kde je též pohřben, jeho srdce ve stříbrné schránce je však uloženo ve Varšavě. Na jeho počest se ve Varšavě konají mezinárodní soutěže mladých klavíristů.
Svá díla psal především pro sólový klavír a všechny jeho ostatní kompozice obsahují klavírní part. Mezi jeho nejvýznamnější skladby patří především díla malého rozsahu, nokturna, valčíky nebo cyklus preludií. Komponoval také taneční skladby, přičemž polský národní prvek vyniká nejvíce v 60 mazurkách a ve slavnostních polonézách. Nejvýznamnějšími skladbami rozsáhlejšího charakteru jsou jeho klavírní sonáty a dva klavírní koncerty. Chopin velmi radikálně změnil vnímání některých hudebních forem v raném romantismu. Některé rozvedl a krystalizoval jejich podobu (nokturno), u některých změnil jejich význam (polonéza, preludium) a některé nově vytvořil (balada). Ve svých pozdních opusech, jako v klavírních sonátách nebo violoncellové sonátě, se však často vracel ke klasickým formálním řešením. V českých zemích měl Chopin vliv na Smetanu, který ho velmi obdivoval.
