Jupiterův ledový satelit Ganymed je největším měsícem ve Sluneční soustavě. Vodní led na jeho povrchu je zmrazený v důsledku nízkých teplot až -185 stupňů Celsia. Déšť nabitých částic ze Slunce je dostatečný ke změně ledu na vodní páry v době pravého poledne na Ganymedu. Využitím spekter s vysokou citlivostí a spektrálních snímků získaných pomocí Hubbleova vesmírného teleskopu HST výzkumníci planet detekovali tuto vodní páru v řídké atmosféře ledového měsíce Ganymed.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 8. do 15. 8. 2021. Měsíc byl v neděli v novu a objeví se na večerní obloze. Zde je nízko nad západním obzorem jasná Venuše. Jupiter a Saturn můžeme pozorovat celou noc. Aktivita Slunce je nízká. Vyvrcholí meteorický roj Perseid. Očekáváme start nákladní lodi Cygnus k ISS, naopak start Starlineru firmy Boeing byl odložen. V článku odkazujeme i dění na Starbase v Texasu a něco pro fanoušky kosmonautiky v Praze. Na polární dráhu se má vydat plná várka 60 družic Starlink. Před 55 lety startovala k Měsíci snímkovací družice Lunar Orbiter a před 45 lety byly dovezeny poslední vzorky z Měsíce sondou Luna 24.
Astrochemik RNDr. Martin Ferus, Ph.D. zůstal ve studiu TV Noe, a tak je hostem pokračování besedy o chemických procesech ve vesmíru.
V tomto díle se zaměříme nejprve na prebiotické předpoklady ve vesmíru. Jaké jsou směry výzkumu? Jsou chemické procesy pro vznik života podobné tomu, jak to vidíme na Zemi, anebo mohou být rozdílné? Kam vedou úvahy? Jak vznikl život?
Astronomové pořídili pomocí Hubbleova vesmírného teleskopu HST pozoruhodnou fotografii trojice srážejících se galaxií Arp 195. Toto zajímavé uskupení galaxií se nachází ve vzdálenosti přibližně 763 miliónů světelných roků od Země a jeho poloha se promítá do souhvězdí Rysa.
Odehraje se něco jako z vědecko-fantastického filmu. Od čtvrtka 5. srpna do čtvrtka 12. srpna se na brněnské Kraví hoře můžete projít nejbližším vesmírným okolím našeho světa. Jistě, bude třeba kapka představivosti, ale jinak je to velmi snadné. Připraveny pro vás budou desetimetrové modely planety Země s Měsíce, k tomu pak nejbližší destinace meziplanetárních výprav: Mars.
Astronomové ze společného projektu Event Horizon Telescope (EHT) zobrazili výtrysk v srdci blízké rádiové galaxie Centaurus A a identifikovali polohu centrální supermasivní černé díry v galaxii s ohledem na rozdělený výtrysk (jet) z jejího jádra. Galaxie Centaurus A je od Země vzdálená zhruba 13 miliónů světelných roků a její poloha se při našem pohledu promítá do souhvězdí Kentaura.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 2. 8. do 8. 8. 2021. Měsíc po poslední čtvrti směřuje do fáze novu. Večer je vidět jasná planeta Venuše a během noci dvojice velkých planet, Saturn a Jupiter. Saturn je navíc v opozici se Sluncem. Aktivita Slunce je nízká. Tmavá obloha nabízí také řadu meteorů z různých rojů, nejen Perseid. K ISS se připojil modul Nauka a opět způsobil pár vrásek na tváři řídících týmů, když stanici trochu roztočil. K ISS se chystá na zkušební let loď Starliner. Raketa Ariane 5 byla s novým krytem družic úspěšná. Před 50 lety letěl jako druhý člověk do kosmu German Titov ve Vostoku 2.
Neutronové hvězdy působí díky své kompaktnosti obrovskou gravitační silou, která je asi miliardkrát silnější než gravitace Země. Gravitace stlačuje každý prvek na povrchu hvězdy do miniaturních rozměrů a znamená to, že hvězdný pozůstatek je téměř dokonalá koule. I když jsou miliardkrát menší než na Zemi, tyto deformace se přesto nazývají "pohoří". Dřívější studie naznačily, že tyto "hory" mohou být velké až několik centimetrů. Tyto výpočty předpokládaly, že neutronová hvězda je napjatá takovým způsobem, že kůra je v každém bodě blízko porušení. Nový model však naznačuje, že takové podmínky nejsou fyzikálně reálné.
Akreční disky, magnetická pole a s tím spojený vznik polárních výtrysků nejsou jen doménou aktivních galaktických jader. V menším měřítku takovou situaci najdeme u prakticky každé stálice ještě než se stane hvězdou. Anabella Araudo z ASU zjišťovala, jak je možné, že v takových systémech se pozoruje synchrotronové záření, svědčící pro přítomnost relativistických elektronů u těchto hvězdných nedochůdčat.
