Nicolas Sarkozy
Nicolas Sarkozy | |
---|---|
![]() Nicolas Sarkozy |
|
Ve funkci: 16. května 2007 – 15. května 2012 |
|
Předchůdce | Jacques Chirac |
Nástupce | François Hollande |
Ministr vnitra Francie
|
|
Ve funkci: 31. květen 2005 – 26. březen 2007 |
|
Prezident | Jacques Chirac |
Předchůdce | Dominique de Villepin |
Nástupce | François Baroin |
Ve funkci: 7. květen 2002 – 31. březen 2004 |
|
Prezident | Jacques Chirac |
Předchůdce | Daniel Vaillant |
Nástupce | Dominique de Villepin |
Andorrský spolukníže
|
|
Ve funkci: 16. květen 2007 – 15. května 2012 |
|
Předchůdce | Jacques Chirac |
Stranická příslušnost
|
|
Členství | UMP |
|
|
Narození | 28. ledna 1955 Paříž, ![]() |
Národnost | Francouzská |
Choť | Marie-Dominique Culioli (1982–1996) Cécilia Ciganer-Albéniz (1996–2007) Carla Bruniová-Sarkozyová (2008–) |
Rodiče | Pál Sarkozy a Andrée Mallah |
Děti | Pierre, Jean a Louis |
Vzdělání | Université Paris X: Nanterre |
Zaměstnání | Právník |
Náboženství | Římský katolík |
Webová stránka | sarkozy.fr |
Commons | Nicolas Sarkozy |
Nicolas Sarkozy (výslovnost [nikɔla saʁkɔzi] IPA, vlastním jménem Nicolas Paul Stéphane Sarközy de Nagy-Bocsa[1]) (* 28. ledna 1955, Paříž) je francouzský politik, bývalý předseda UMP a bývalý prezident Francouzské republiky v letech 2007–2012.
Obsah
Osobní život[editovat | editovat zdroj]
Jde o syna maďarského otce narozeného v roce 1928 v Budapešti, pocházejícího z maďarského šlechtického rodu, a francouzské matky řecko-židovského původu.[2] Rodina jeho otce odešla z Maďarska z obavy před Rudou armádou v roce 1944. Otec Pál Sarkozy krátce vstoupil do Cizinecké legie, avšak demobilizoval v Marseille v roce 1948. O rok později se seznámil s jeho matkou, právničkou Andrée Mallah (* 1925 v Paříži). Jejich syn byl vychován v katolické víře. Jeho přistěhovalecký původ i jeho postoj ke zpřísnění imigračních zákonů byl diskutován jak příznivci tak odpůrci.
Postupně vstoupil do tří manželských svazků a stal se otcem tří synů a jedné dcery. Jeho první manželkou byla od roku 1982 Marie-Dominique Culioli, z tohoto svazku se narodili synové Pierre (* 1985) a Jean (* 1986). V roce 1996 se oženil s Cécilií Ciganer-Albéniz, s níž má syna Louise (* 1997). Manželé se rozvedli krátce po Sarkozyho převzetí úřadu francouzského prezidenta (2007). Dne 2. února 2008 uzavřel svůj třetí sňatek. Jeho manželkou se stala italsko-francouzská bývalá zpěvačka a modelka Carla Bruni-Tedeschi, nyní Carla Bruni-Sarkozy. Z tohoto manželství se narodila v roce 2011 dcera Giulia.
Politická kariéra[editovat | editovat zdroj]
- 1983 – stal se starostou města Neuilly-sur-Seine jako jeden z nejmladší starostů (28 let) v historii Francie pro města nad 50 tisíc obyvatel.
- 1988 – získal poslanecký mandát.
- 1993–1995 – ministr financí (rozpočtu) a vládní mluvčí ve vládě Edouarda Balladura.
- 2002–2004 – ministr vnitra ve vládě Jean-Pierra Raffarina.
- 2004 – ministr hospodářství ve vládě Jean-Pierra Raffarina.
- 2005–2007 (26. března) – ministr vnitra ve vládě Dominiqua de Villepin – demise z důvodu nadcházející prezidentské kampaně.
- 2007 (6. května) – ve druhém kole prezidentských voleb porazil kandidátku francouzské Socialistické strany Ségolène Royalovou – obdržel 53,06 % hlasů.
- 2012 (6. května) – ve druhém kole prezidentských voleb podlehl kandidátovi francouzské Socialistické strany Françoisi Hollandovi – obdržel 48,3 % hlasů a oznámil svůj odchod z politiky.[3]
Prezident Francouzské republiky[editovat | editovat zdroj]
- 18. května 2007 jmenoval vládu pod vedením premiéra Françoise Fillona.
Francouzská vláda byla v průběhu Sarkozyho prezidentství několikrát obměněna. François Fillon však zůstal premiérem po celou dobu, tedy až do porážky Sarkozyho ve druhém kole prezidentských voleb 6. května 2012 a poté do nastoupení nové vlády, kterou jmenuje nástupce v prezidentském úřadě François Hollande. Nicolas Sarkozy narazil při svém působení jako francouzský prezident na řadu vnitropolitických a také zahraničně-politických problémů, které se mu nepodařilo zcela úspěšně vyřešit. Velké potíže mu způsobila evropská měnová a hospodářská krize, kterou se snažil zvládnout společně s kancléřkou Spolkové republiky Německo Angelou Merkelovou.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Úplná původní podoba jeho jména je používána jen zřídka. Je však užívána na většině oficiálních dokumentů, např. na dekretu z 31. prosince, který ho jmenuje Rytířem čestné legie: http://www.legifrance.gouv.fr/imagesJOE/2005/0101/joe_20050101_0001_0003.pdf (naspodu třetí strany).
- ↑ Alžírský ministr: Sarkozy je u moci díky židovské lobby – článek na serveru Týden.cz
- ↑ Nicolas Sarkozy à ses conseillers : "J´arrête la politique", http://www.lemonde.fr/election-presidentielle-2012/article/2012/05/07/nicolas-sarkozy-ne-veut-pas-conduire-pas-la-bataille-des-legislatives_1696906_1471069.html
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Osoba Nicolas Sarkozy ve Wikicitátech
Galerie Nicolas Sarkozy ve Wikimedia Commons
- Seznam děl v databázi Národní knihovny ČR, jejichž autorem nebo tématem je Nicolas Sarkozy
- Článek o Nicolasi Sarkozym na Britských listech
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Dějiny – Francie – II. republika – III. republika – IV. republika – V. republika |