Jan Simota
| Jan Simota | |
| Narození | 19. září 1920 Bechyně,  Československo |
|---|---|
| Úmrtí | 13. března 2007 (86 roků) Praha,  Česko |
| Národnost | česká |
| Povolání | pedagog a sochař |
| Významná díla | viz Dílo |
| Ocenění | Národní umělec |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
|
Prof. Jan Simota (19. září 1920 Bechyně – 13. března 2007 Praha) byl český sochař, medailér a vysokoškolský pedagog.
Studia a kariéra[editovat | editovat zdroj]
V roce 1937 dokončil Státní odbornou školu keramickou v Bechyni, obor hrnčířství. Poté studoval uměleckoprůmyslovou školu v Praze u profesorů Mařatky a Laudy, kde absolvoval v roce 1941. Na VŠUP následně působil jako asistent, od roku 1950 jako odborný asistent u profesora Jana Kavana v ateliéru užitého sochařství. Roku 1952 se stal profesorem (obor modelování pro architektonickou tvorbu a plošné obory), v roce 1963 byl jmenován docentem, poté prorektorem (1966–1972) a nakonec rektorem VŠUP (1972/1973–1985); období jeho vedení je někdy hodnoceno jako bezinvenční a formalistické.[1]
Dílo[editovat | editovat zdroj]
- socha Jana Nerudy na pražském Petříně, odhalená 22. října 1970 – spolu s architektem Karlem Lapkou vytvořili muže starého, životem unaveného
- portréty Emy Destinnové,[2] J. B. Foerstera a Jana Zrzavého (tato busta Jana Zrzavého se objevila také na československé známce 2 Kčs z roku 1982)
- Umění radosti a Umění boje v interiéru Nové scény Národního divadla
- alegorie husitství na stanici metra Želivského – bronzový, 3,5 m vysoký reliéf znázorňující (zprava) Jana Želivského, Jana Husa, Jana Žižku a ženu s chlapcem-práčetem)
- kontroverzní plastiky Milicionář a Antonín Zápotocký
- cyklus Lidice – pískovcové reliéfy v glorietu/amfitu lidického památníku[3]
- společně s Janem Kavanem vytvořil bronzové dveře s plastickou výzdobou od Síně Sovětské armády v Národním památníku na Vítkově[4]
- návrh pamětní stokoruny k 100. výročí narození Antonína Zápotockého (1984)[5]
- komorní plastiky a medaile…
- Bystu Vítězslava Nezvala v Dalešicích[6]
V roce 1976 byl jmenován zasloužilým a následně roku 1982 národním umělcem.
Galerie[editovat | editovat zdroj]
-
Jan Neruda na Petříně v Seminářské zahradě
-
Busta Emy Destinnové na Kaiserštejnském paláci
-
Sádrový návrh sousoší bratří Čapků
-
Bysta V. Nezvala
-
Alegorie husitství na stanici metra Želivského
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan Simota ve Wikimedia Commons
- Seznam děl v databázi Národní knihovny ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jan Simota
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Historie a současnost VŠUP
- ↑ http://www.pis.cz/cz/praha/pamatky/kaiserstejnsky_palac
- ↑ Fotogalerie cyklu Lidice (nutno odrolovat)
- ↑ http://www.pis.cz/cz/praha/pamatky/narodni_pamatnik_na_vitkove
- ↑ Vyhláška č. 66/1984 Sb., o vydání stříbrných pamětních stokorun k 100. výročí narození Antonína Zápotockého (formát PDF, v souboru strana 5)
- ↑ http://www.dedictvivysociny.cz/kultura/osobnosti-51/stopy_slavnych_osobnosti-15/?id=473
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Medailon, in: Bechyňský městský zpravodaj, září 2007, str. 2, dostupné on-line (formát PDF)
