Marie Filippovová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Marie Filippovová
Narození 26. července 1938 (81 let)
Brno
Povolání malířka a grafika
Ocenění Cena města Brna (2008)
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Marie Filippovová (* 26. července 1938 Brno-Židenice) je česká akademická malířka a grafička.

Život[editovat | editovat zdroj]

Vystudovala volnou a užitou grafiku, design a knižní kulturu na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, v ateliéru Antonína Strnadela. Jako pedagožka působila více než dvacet let na Střední uměleckoprůmyslové škole v Brně. Je členkou SČUG Hollar a Umělecké besedy, deset let vedla výtvarný obor brněnského sdružení Q.

Ve svých grafických pracích ze 60. let Filippovová pracovala s odkazem Skupiny 42. Její první velká výstava v Domě pánů z Kunštátu byla uvedena mottem ze sbírky Melancholické procházky od tehdy zakázaného autora Ivana Blatného; velkým výtvarým tématem se jí už tehdy staly rodné Židenice. Později se v jejích grafikách objevuje písmo, zabývala se rovněž malbou rostlinnými extrakty. Od přelomu 80. a 90. let se soustřeďuje především na témata člověka, jeho postavení ve společnosti a jeho traumata. Tak vznikl i její Otevřený projekt, v němž technikou perforování s nepravidelným rastrem zobrazila 360 000 obětí holocaustu, které zahynuly v koncentračním táboře Majdanek. Rozvinutím tohoto tématu pak byla práce Jedna třetina, kterou vystavovala v roce 2013 v Topičově salonu v Praze: zde dva miliony vrypů na papíru formátu A1 opět symbolizují množství obětí holocaustu. Její prozatím poslední práce v první dekádě 21. století pracují s tématem prostoru a vznikaly po její návštěvě New Yorku. V roce 2014 vystavovala v Nové síni v Praze velkoformátové tušové kresby ze svého aktuálního cyklu BODY DOBY.

V roce 2008 získala Cenu města Brna za životní dílo. V roce 2015 žije ve svém rodišti.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • "Sem jsem se narodila." Rozhovor, Židenický zpravodaj č. 11/2015

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]