Arto Paasilinna
| Arto Paasilinna | |
|---|---|
 Arto Paasilinna (30. listopadu 2007) | |
| Rodné jméno | Arto Tapio Paasilinna |
| Narození | 20. dubna 1942 Kittilä |
| Úmrtí | 15. října 2018 (ve věku 76 let) Espoo |
| Příčina úmrtí | Hemicerebrální porucha |
| Povolání | spisovatel, básník, novinář, romanopisec a scenárista |
| Žánr | román a poezie |
| Významná díla | Zajícův rok Šťastný muž Autobus sebevrahů The Best Village in the World |
| Ocenění | Jussi Award for Best Script (1978) Prix Air Inter (1989) Pro Finlandia (1993) Giuseppe Acerbi literary prize (1994) Cena Pro Tapiola (2002) |
| Příbuzní | Erno Paasilinna, Reino Paasilinna a Mauri Paasilinna (sourozenci) |
| Vlivy | Veikko Huovinen |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Arto Paasilinna (* 20. dubna 1942 Kittilä, Finsko – 15. října 2018[1], Espoo) byl finský spisovatel, autor převážně humoristických románů. V současnosti je nejprodávanějším finským autorem. Jeho knihy se překládají do řady cizích jazyků.
Biografie[editovat | editovat zdroj]
Narodil se v obci Kittilä za severním polárním kruhem. Jeho rodiče byli Väinö Paasilinna, původním jménem Gullstén, (1902–1950) a Hilda-Maria Paasilinna (1908–1983). Měl čtyři bratry a dvě sestry, z nichž někteří byli také významnými osobnostmi finské kultury. Erno Paasilinna (1935–2000) byl novinář a spisovatel, který za sbírku esejů Yksinäisyys ja uhma (Samota a vzdor) získal několik literárních cen. Reino Paasilinna (* 1939) byl mezi lety 1996 a 2009 poslancem Evropského parlamentu. Mauri Paasilinna (*1947) je také spisovatelem a pracuje ve státní správě.
Arto Paasilinna pracoval pro noviny Nuoren Voiman Liitto, Nuori Voima-lehti a pro týdeník Apu. V roce 1975 začal být nespokojen s prací novináře. Prodal svou loď, aby byl finančně zajištěn a mohl napsat svou první knihu Jäniksen vuosi (Zajícův rok). Kniha měla dobrý čtenářský ohlas a Paasilinna se stal nezávislým spisovatelem. Knihy Zajícův rok a Vlčí léto laponského mlynáře byly zfilmovány.
V roce 2006 navštívil Podzimní knižní veletrh v Havlíčkově Brodě, kam jej pozvala ředitelka veletrhu, překladatelka z finštiny a bývalá kulturní atašé v Helsinkách Markéta Hejkalová. V říjnu 2009 prodělal mozkovou mrtvici, částečně ztratil paměť a od dubna 2010 žil v domě s pečovatelskou službou. Zde také v roce 2018 zemřel.[2]
České překlady[editovat | editovat zdroj]
- Zajícův rok (Jäniksen vuosi, 1975, česky 2004 v překladu Jana Petra Velkoborského, ISBN 80-86026-27-2)
- Stará dáma vaří jed (Suloinen myrkynkeittäjä, 1988, česky 2005, v překladu Markéty Hejkalové, ISBN 80-86026-30-2)
- Chlupatý sluha pana faráře (Rovasti Huuskosen petomainen miespalvelija, 1995, česky 2005 v překladu Vladimíra Piskoře, ISBN 80-86026-34-5). Luteránský pastor dostává k padesátinám od farníků malé medvídě, se kterým zažívá neuvěřitelné příhody.
- Les oběšených lišek (Hirtettyjen kettujen metsä, 1983, česky 2006 v překladu Jana Petra Velkoborského, ISBN 80-86026-36-1)
- Autobus sebevrahů (Hurmaava joukkoitsemurha, 1990, česky 2006 v překladu Vladimíra Piskoře, ISBN 80-86026-42-6). Skupina nešťastných mužů a žen z Finska se autobusem vydává na nejsevernější evropský mys, kde chce spáchat hromadnou sebevraždu skokem ze skály do oceánu. Tento konec ovšem stále odkládají a postupně se dostanou až na nejjižnější mys Evropy. Humorně se popisují osudy jednotlivých účastníků výpravy.
- Vlčí léto laponského mlynáře (Ulvova mylläri, 1981, česky 2007 v překladu Jana Petra Velkoborského, ISBN 978-80-86026-53-4). Mlynář Gunnar Huttunen žije na laponském venkově po 2. světové válce. Je považován za podivína a umístěn v psychiatrické léčebně, ze které se mu podaří uprchnout.
- Krátká paměť pana rady (Elämä lyhyt, Rytkönen pitkä, 1991, česky 2009 v překladu Vladimíra Piskoře, ISBN 978-80-86026-74-9).
- Syn boha hromovládce (Ukkosenjumalan Poika, 1984, česky 2009 v překladu Jana Petra Velkoborského, ISBN 978-80-86026-80-0)
- Prostopášný modlitební mlýnek (Rietas rukousmylly, 2007, česky 2010 v překladu Markéty Hejkalové, ISBN 978-80-86026-95-4)
- Šťastný muž (Onnellinen mies, 1976, česky 2012 v překladu Vladimíra Piskoře, ISBN 978-80-86026-78-7)[3]
- Živý na vlastním pohřbu. (Elävänä omissa hautajaisissa) Havlíčkův Brod: Hejkal, 2014. 136 s. ISBN 978-80-86026-93-0.
- Komu není shůry dáno, dlouho duchem nebude. (Herranen aika) Havlíčkův Brod: Hejkal, 2015. 168 s. ISBN 978-80-86026-70-1.
- Nejdelší chobot ve Finsku. (Suomalainen kärsäkirja) Havlíčkův Brod: Hejkal, 2016. 192 s. ISBN 978-80-86026-79-4.
- Chraň nás Pánbůh před Finem. (Auta armias) Havlíčkův Brod: Hejkal, 2018. 216 s. ISBN 978-80-86026-97-8.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Kirjailija Arto Paasilinna on kuollut – Kustantaja: ”Arto oli yhdistelmä vanhanajan boheemia, lehtimiesmäistä luonnetta ja rautaista ammattitaitoa”
- ↑ Zemřel finský spisovatel Arto Paasilinna, autor humoristických próz. Bylo mu 76 let. Aktuálně.cz [online]. 2018-10-16 [cit. 2018-10-17]. Dostupné online.
- ↑ DRAVEN, Wolf. Šťastný muž - Arto Paasilinna [online]. [cit. 2014-08-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04. (česky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Arto Paasilinna na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Arto Paasilinna
