James Joyce
James Joyce | |
![]() Fotografie od C. Rufa, pořízeno v Curychu okolo roku 1918 | |
Rodné jméno | James Augustine Aloysius Joyce |
---|---|
Narození |
2. únor 1882 Dublin, Irsko (Spojené království Velké Británie a Irska) |
Úmrtí |
13. leden 1941 Curych, Švýcarsko |
Příčina úmrtí | peritonitida |
Místo pohřbení | Friedhof Fluntern |
Povolání | romanopisec, básník a učitel |
Národnost | Ir |
Alma mater | Dublinská univerzita |
Žánr | moderna, imagismus experimentální próza |
Významná díla |
Dubliňané Portrét umělce v jinošských letech Odysseus |
Partnerka | Nora Barnacleová |
Rodiče | John Stanislaus Joyce |
Vlivy | Homér, Tomáš Akvinský, Giordano Bruno etc. |
Vliv na | Salman Rushdie, Virginia Woolfová, Umberto Eco, George Orwell etc. |
![]() | |
![]() | |
![]() | |
![]() | |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
James Augustine Aloysius Joyce (2. února 1882 Dublin – 13. ledna 1941 Curych) byl irský romanopisec a básník. Svým dílem náleží mezi významné autory 20. století, vedle např. Marcela Prousta, Roberta Musila či Virginie Woolfové. V jeho díle se často objevuje motiv jeho rodného města, Dublinu, přestože většinu svého dospělého života prožil v zahraničí. Dalším silným motivem v jeho díle je římskokatolická církev, nejzřetelněji je jeho vztah k této instituci vidět v psychologii Štěpána Dedala, jedné z hlavních postav v Odysseovi.
Život[editovat | editovat zdroj]
Narodil se a vyrůstal v katolické rodině v Dublinu. Od šesti let byl vzděláván na jezuitské koleji, která se později stala jednou z jeho literárních inspirací. Od roku 1898 studoval na univerzitě v Dublinu. Po promoci v roce 1902 odešel do Paříže, kde zamýšlel studovat medicínu. Sesbíral zde mnoho zkušeností, když pracoval mj. jako novinář či učitel angličtiny. Do Dublinu se vrátil pouze za svou umírající matkou. Po její smrti znovu Irsko opustil a odešel do dobrovolného vyhnanství. Uchýlil se do Terstu v tehdejším Rakousku-Uhersku a opět se živil jako učitel angličtiny. Později se do Irska ještě několikrát vrátil (např. v roce 1909, kdy se v Dublinu pokoušel provozovat kino), ale vždy je po čase opustil. Značnou část dospělého života tak strávil v zahraničí. Na kontinentu cestoval mezi Paříží a Curychem, kde také zemřel.
V roce 1931 se oženil s Irkou Norou Barnacleovou, pocházející z Galwaye, která s ním v roce 1904, kdy pracovala jako pokojská v hotelu Finn, opustila Dublin.
Mezi jeho přátele patřili mj. Carl Gustav Jung, se kterým se stýkal v Curychu a který léčil Joyceovu dceru Lucii, či německy píšící spisovatel Hermann Broch, jemuž bylo na jeho přímluvu dovoleno emigrovat z nacistického Rakouska. Zachránil mu tím život.
Mezi lety 1917 a 1930 prodělal několik očních operací a na určitou dobu zcela oslepl (nezáměrná paralela s Homérem, který byl podle tradice rovněž slepý).
Obdivoval se sv. Tomáši Akvinskému a astronomovi Giordanu Brunovi.
Jeho literární tvorba vstoupila do dějin písemnictví 20. století svou modernistickou experimentální formou (zejména román Odysseus).
Dílo[editovat | editovat zdroj]
- Chamber music, 1907 (česky Komorní hudba, přebásnil Petr Mikeš, 2000). Básně.
- Dubliners, 1914 (česky Dubliňané, přel. Josef Hrůša 1933, Zdeněk Urbánek 1959, Aloys Skoumal, 1988 a 1990). Povídky.
- Exiles, 1915 (česky Vyhnanci, přel. Vladimír Vařecha, 1994). Drama.
- A portrait of the artist as a young man, 1916 (česky Portrét mladého umělce, přel. Staša Jílovská, 1930; Portrét umělce v jinošských letech, Aloys Skoumal, 1983 a 1997). Román.
- Ulysses, 1922 (česky Odysseus, přel. Ladislav Vymětal a Jarmila Fastrová, 1930; přel. Aloys Skoumal, 1976, 1993, 1999). Román.
- Pomes penyeach, 1927. Básně.
- The Cat and the Devil, 1936 (česky Kočka a čert), pohádka podle dopisu napsaného vnukovi
- Finnegans Wake, 1939. Román.
Související články[editovat | editovat zdroj]
- Aloys Skoumal
- Bloomsday, 16. červen roku 1904
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu James Joyce ve Wikimedia Commons
Osoba James Joyce ve Wikicitátech
- Adolf Hoffmeister: Osobnost James Joyce — rozhovor Adolfa Hoffmeistera s Jamesem Joycem, časopis Souvislosti 2/2002
- Martin Pokorný, Odezvy a znaky: Homér, Dante a Joyceův Odysseus, Praha: Jitro, 2009.