Pavlík Morozov
| Pavlík Morozov | |
 | |
| Narození |
14. listopadu 1918 Tobolsk Governorate |
|---|---|
| Úmrtí |
3. září 1932 (ve věku 13 let) Sovětský svaz |
| Příčina úmrtí | pobodání |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Pavlík Morozov, vlastním jménem Pavel Trofimovič Morozov, (rusky Павел Трофимович Морозов, 14. listopadu 1918 Gerasimovka, Rusko – 3. září 1932 Gerasimovka, Sovětský svaz) byl ruský chlapec, z nějž sovětská propaganda vytvořila prototyp prosovětského hrdiny a mučedníka.
Obsah
Pavlík Morozov v propagandě[editovat | editovat zdroj]
Podle podání sovětské propagandy Pavlík Morozov udal svého otce úřadům jako kulaka. Jeho otec byl pak poslán do Gulagu a Pavlík Morozov byl brutálně zavražděn vesničany.
Pavlík Morozov pocházel z chudé rodiny, žijící v nynější Sverdlovské oblasti, a byl předsedou základní organizace Mladých pionýrů ve vesnické škole. Byl komunistickou propagandou vykreslován jako fanatický stoupenec kolektivizace. Jeho otec byl oblíbeným předsedou místního sovětu a odpůrcem násilného združstevňování. Pavlík ho udal bezpečnostním úřadům a před soudem vypovídal o tom, že jeho otec falšoval dokumenty a podporoval kulaky. Rovněž obvinil své sousedy, že skrývali vypěstované obilí a neplnili státní dodávky v patřičné výši.
Případ Pavlíka Morozova byl symbolem protikladu křesťanské („Cti otce svého a matku svou“) a stalinské komunistické morálky („Buď bdělý a ostražitý“). Po celé období komunismu byl oficiálně dáván za vzor sovětským dětem i dětem v ostatních komunistických satelitech Sovětského svazu, jeho životopis od Vitalije Gubareva patřil mezi nepominutelnou školní četbu.
Jiné verze, realita[editovat | editovat zdroj]
Za Gorbačova byly údajně odtajněny spisy, které odhalují skutečný příběh, podle nějž Pavlíkův dědeček ukrýval v lese saně, které mu chtěl sovchoz zabavit, a Pavlík tento úkryt hlídal. Saně však chtěl ukrást též kdosi jiný, kdo hlídajícího Pavlíka zabil.[1] Pavlík byl údajně slabomyslný.
Jurij Družnikov, který byl průkopníkem v boření sovětského mýtu, přišel s tezí, že Pavlíka nezabili rozhořčení vesničané ani zloději, ale zabiják sovětské tajné policie OGPU Spiridon Kartašov (ve spolupráci s Pavlíkovým nevlastním bratrem Ivanem Potupčíkem, kandidátem bolševické strany) na pokyn šéfa OGPU a pravděpodobně se Stalinovým vědomím. Jiní publicisté a historici (např. Vladimír Bušin v listu Zavtra či britská historička Catriona Kelly v díle Comrade Pavlik: the rise and fall of a Soviet boy hero, Granta, 2005) této teorii oponovali[2].
Podle pořadu BBC o Pavlíkovi Morozovovi se věc měla tak, že Pavlík vůbec nefiguroval v procesu se svým otcem, protože v době, kdy byla zatčena a souzena skupina Morozov a spol. za padělání dokladů, Morozov starší již žil jinde – odešel od rodiny a nastěhoval se k jiné ženě ve vsi. Pavlík Morozov jako nejstarší muž v domácnosti se staral o hospodářství (a předpubertální děti berou úkoly vážně). Pavlík se dostal do sporu se svým dědem, který chtěl zpět polnosti, které kdysi dal svému synovi – otci Pavlíka. K hádce došlo na veřejnosti a Pavlík dědův požadavek příkře odmítl s tím, že by rodina přišla o obživu. Děd se urazil a Pavlíka zavraždil. Oba soudní spisy dosud existují, oba případy byly řešeny odděleně a profesionálně, propagandistická pověst je pravdivá jen v tom, že Morozov starší byl odsouzen za padělání dokladů a Pavlík byl zabit svým dědem.[zdroj?]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ POVÍDÁNÍ OBECNÉ - 1: Radost ze zla – …agent, bonzák, donašeč, fízl, informátor, práskač, udavač, vejška… aneb Pavka Morozov, Neviditelný pes, 26. 3. 2007
- ↑ Radio Svoboda 24.4.2018:[1]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Pavlík Morozov ve Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Pavlík Morozov
- Pavlík Morozov
- Jurij Družnikov: Доносчик 001, или Вознесение Павлика Морозова, Overseas Publications Interchange Ltd., London, 1988, 264 pp., on line, 1968–1997
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- SLÁMOVÁ, Petra. Pavlík Morozov a jeho role v komunistické výchově sovětské mládeže. Praha, 2009 [cit. 2019-08-29]. Bakalářská práce. Karlova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Stanislav Rubáš. Dostupné online.
