Opoziční smlouva
Tzv. „opoziční smlouva“ – plným názvem „Smlouva o vytvoření stabilního politického prostředí v České republice uzavřená mezi Českou stranou sociálně demokratickou a Občanskou demokratickou stranou“ – je termín vytvořený v Česku a prezentovaný Václavem Klausem a Milošem Zemanem pro označení spolupráce jejich stran po předčasných volbách v roce 1998. Smlouva umožnila stabilní fungování menšinové vlády Miloše Zemana po celé funkční období 1998–2002. Smlouva byla doplněna tzv. Tolerančním patentem z 26. 1. 2000, který umožnil dohodu nad přijímáním státního rozpočtu a vyústil ve změnu volebního systému do Poslanecké sněmovny.
Obsah
Cíle opoziční smlouvy[editovat | editovat zdroj]
Předčasné volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky 1998 přinesly v polovině června toho roku následující výsledky: ČSSD (předseda Miloš Zeman) 32,3 % a 74 mandátů ve dvousetčlenné sněmovně, ODS (předseda Václav Klaus) 27,7 % a 63 mandátů, KSČM (předseda Miroslav Grebeníček) 11 % a 24 křesel, KDU-ČSL (předseda Josef Lux) 9 % a 20 mandátů, Unie svobody (předseda Jan Ruml) 8,6 % a 19 mandátů. Utvoření centristické koalice vítězné sociální demokracie se dvěma menšími pravostředovými stranami (teoreticky většina 113 křesel z 200) bránila nepřijatelnost osoby sociálnědemokratického lídra Miloše Zemana v očích obou potenciálních partnerů, pravicovou koalici (teoreticky 102 křesel z 200) zase zhatily vážné rozpory mezi pravicovými stranami, zejména nepřijatelnost občanskodemokratického lídra Václava Klause pro dvě menší pravicové strany. K jistému překvapení českých i zahraničních pozorovatelů se pak na počátku července 1998 dohodli na spolupráci ČSSD a ODS, ačkoli se před volbami prezentovali jako ostří rivalové a jejich užší spolupráce se zdála vyloučená. Ambiciózní a nesmiřitelný postup menších stran je však přiměl ke společnému postupu a kompromisní dohodě.
Vzhledem k povolebnímu rozložení sil zvolili její signatáři nestandardní, nicméně funkční řešení, jak nastalou situaci vyřešit a zabránit jejímu opakování do budoucna. Smlouva v preambuli deklaruje vůli smluvních stran vytvořit v České republice „stabilní politické prostředí“ a dát vztahu mezi nimi pevný procedurální rámec. Strany se v rámci opoziční smlouvy zavázaly
- respektovat právo vítězné strany sestavit vládu a formalizovaly postup pro realizaci tohoto respektu (opuštěním poslaneckých lavic při hlasování o důvěře)
- respektovat právo poražené strany být vládě opozicí
- respektovat právo opoziční strany obsadit místa předsedů obou komor Parlamentu ČR
- respektovat právo opoziční strany na obsazení míst vedoucích kontrolních orgánů, ve smlouvě jmenovaných
- nevyvolat v průběhu volebního období PS hlasování o nedůvěře vládě ani takové hlasování nepodpořit
- předložit takový návrh Ústavy a souvisejících zákonů, které by posílily význam výsledků soutěže politických stran
- konzultovat způsob řešení zahraničně-politických a vnitropolitických otázek před jejich projednáváním v Parlamentu ČR, s přednostním zřetelem na stabilitu, prosperitu a postavení České republiky ve světě
- neúčastnit se jednání a dohod s třetími stranami, vedoucími k oslabení pozic dle opoziční smlouvy
Signatáři[editovat | editovat zdroj]
Smlouvu podepsali v Praze 9. 7. 1998 v pěti vyhotoveních:
|
Za Českou stranu sociálně demokratickou:
|
Za Občanskou demokratickou stranu:
|
Citáty[editovat | editovat zdroj]
- „Já jsem byl aktivním účastníkem řešení volebních výsledků v roce 1996 i 1998 a nakonec i 2002. Pořád někdo démonizuje, a já nevím proč, takzvanou opoziční smlouvu, což byl fakticky jen sexy název. To byla pouze politická smlouva, jakých se v politické realitě uzavírají na celém světě desítky.
Zapomíná se na to, že první opoziční smlouva byla podepsána v roce 1996. Já jsem u toho seděl a tahal jsem za jiný konec provazu než o dva roky později. Tehdejší koalice získala ve volbách 99 mandátů a o pár místností vedle jsme s Milošem Zemanem uzavírali opoziční smlouvu za přítomnosti Václava Havla, který ji fakticky nadiktoval. Zeman dostal křeslo předsedy Poslanecké sněmovny. Nechápu, jak na to někdo pozapomněl už v roce 1998 a zapomíná na to do dneška. Rozdíl byl jenom jediný. V roce 1996 byla tato opoziční smlouva dělána se souhlasem a z iniciativy prezidenta a ve druhém případě to vzniklo za zády prezidenta. Jinak v tom nebyl žádný jiný rozdíl. Dehonestace té druhé chvíle a zamlčování té první je také takovou smutnou historií.“
-
- (Rozhovor: Prezident Klaus pro týdeník Euro, Neviditelný pes, 30.5.2006 [1])
Kritika[editovat | editovat zdroj]
Řada kritiků opoziční smlouvu označovala za koalici. Jako bonmot (satiricky) se význam sousloví často vysvětloval tak, že opoziční smlouvě se říká opoziční, protože je „o pozicích“ (např. [1]). Hanlivě se označovala též jako oposmlouva (opo- konotuje význam 'opičí', srov. opočlověk).
S opoziční smlouvou je spojena řada kauz.[2] Vláda Miloše Zemana například bez výběrového řízení rozhodla o výstavbě dálnice D47. Výstavbu dálnice později prověřoval Nejvyšší kontrolní úřad. Ve své zprávě pak uvedl řadu nedostatků, které zakázku prodražily.[3] Mezi další spornou aktivitu patřil například plánovaný nákup letounů Jas - 39 Gripen. Podle nezávislé organizace Transparency International mohla vláda jiným řešením ušetřit peníze.[4]
Před volbami do Poslanecké sněmovny v roce 2006 Klaus, tehdy už jako prezident, vyzýval k úvahám o velké koalici.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ http://www.novinky.cz/archiv/Index/Politika/576.html
- ↑ Aféry opoziční smlouvy http://www.opozicnismlouva.cz/afery-opozicni-smlouvy
- ↑ NKÚ zjistil nedostatky související s dokumentací, územní připraveností a se systémem financování realizace výstavby dálnice D47 http://www.nku.cz/cz/media/nku-zjistil-nedostatky-souvisejici-s-dokumentaci--uzemni-pripravenosti-a-se-systemem-financovani-realizace-vystavby-dalnice-d47-id5237/
- ↑ Kavalírská jízda na gripenu skončila ostudou http://www.transparency.cz/kavalirska-jizda-gripenu-skoncila-ostudou/
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Zdeněk Koudelka: Opoziční smlouva – nový prvek politického systému, Politologický časopis 4/1998, s. 462-467.
- Erik Tabery: Vládneme, nerušit – Opoziční smlouva a její dědictví, Paseka, Praha 2006, ISBN 80-7185-446-8 [2], [3]
- Václav Žák: Opoziční smlouva a nulová tolerance, Listy, [4], 4/2006
- Karel Hvížďala: Profil nového prezidenta: O třech tvářích a bradách Miloše Z., Insider, [5] 26.1.2013
- Jiří Pehe, Václav Žák: Prospěla takzvaná opoziční smlouva české demokracii?, Literární noviny, 20.5.2002
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Dílo Opoziční smlouva mezi ČSSD a ODS ve Wikizdrojích
články, rozhovory:
- Uvažujte o velké koalici, vzkázal Klaus stranám, iDNES, 29.4.2006
- Rozhovor: Prezident Klaus pro týdeník Euro (29.5.2006), Neviditelný pes, 30.5.2006
- The Pluses of a Non-partisan President (Výhody nestranného prezidenta), Jiří Pehe, 3.7.2006, Czech Business Weekly
videa:
- Vládneme, nerušit - dokument, Česká televize, 2007, 52 minut
