Székesfehérvár

Stoličný Bělehrad Székesfehérvár
Letecký pohled na centrum města
znak vlajka
Poloha
Souřadnice	47°11′22″ s. š., 18°24′39″ v. d.
Nadmořská výška	118 m n. m.
Časové pásmo	+1
Stát	Maďarsko Maďarsko
Region	Střední Zadunají
Župa	Fejér
Okres	Székesfehérvár
Székesfehérvár
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha	170,89 km²
Počet obyvatel	95 545 (2021)
Hustota zalidnění	559,1 obyv./km²
Etnické složení	Maďaři, Romové, Němci
Náboženské složení	Křesťanství
Správa
Status	Župní sídlo, město s župním právem
Starosta	Tihamér Warvasovszky
Oficiální web	www.szekesfehervar.hu
Telefonní předvolba	(+36) 22
PSČ	8000
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Székesfehérvár [sékeš-] (česky Stoličný Bělehrad, latinsky Alba Regia, německy Stuhlweißenburg) je město s župním právem v Maďarsku, správní centrum župy Fejér. Je současně i okresním městem. V Székesfehérváru žije přibližně 96 tisíc obyvatel a má rozlohu 170,89 km².

Název

Název Székesfehérvár je v maďarském jazyce složený ze tří části: Székes-fehér-vár. První z nich znamená (královský) stolec a odkazuje na význam města jako prvního sídla uherských králů. Slovo fehér označuje v maďarštině barvu bílou a slovo vár hrad, sídlo. České toponymum Stoličný Bělehrad, používáno již v historických pramenech, je kalkem maďarského kompozita, stejně jako německé Stuhlweißenburg, latinské Alba Regia či ikavské chorvatské Stolni Biograd. Dříve se město jmenovalo pouze Fehérvár (Bělehrad), nicméně vzhledem k existenci dalších významných měst s tímže jménem (např. srbské metropole Bělehrad, maďarsky Nándorfehérvár) bylo ve svém názvu specifikováno.

O původu přívlastku "bílý" existuje několik hypotéz. Slovo Fehér snad označovalo určitou větev vládnoucí dynastie Arpádovců. V tomto významu se vyskytuje v kronikách krále Ondřeje I. Možná slovo odkazuje k barvě vápence, použitého ke stavbě nejstarších objektů, resp. k barvě nátěru zdí.

Historie

Kontinuální osídlení oblasti Székesfehérváru, a to Kelty, je poprvé doloženo v 5. století př. n. l. Malé sídliště s názvem Gorsium bylo v blízkosti města i v době římské provincie Panonie. Již v období antiky zde vedly obchodní cesty z prostoru dnešní Budapešti k Blatenskému jezeru a poté dále k Jaderskému moři a do dnešní Itálie.

Po příchodu Maďarů a vybudování města knížetem Gejzou roku 972 se toto stalo významnou součástí uherského státu. Vzniklo na několika kopcích obklopených močály a potoky Gaja-patak a Sárvíz. Později je král Štěpán I. vyhlásil hlavním městem království. Zde bylo korunováno 38 a pohřbeno 18 uherských králů. Ve středověku zde stál značný počet kostelů a klášterů. Zastavovali se zde poutníci cestující do Svaté země. První kostel v Uhrách, který vznikl v byzantském stylu, byl zbudován právě zde.

Pohled na město v roce 1601.

Město bylo řádně opevněno a hradby odrazily dokonce i mongolskou invazi ve 13. století, sídlo uherských králů však bylo přesto přeneseno na nově vzniklý budínský hrad. Székesfehérvár však i nadále zůstal místem korunovací uherských králů. Měl i řadu dalších výsad; kromě toho, že zde mohly být pořádány trhy, se tu také nacházel královský vinný sklep a prováděla se i ražba mincí. Město bylo také významnou zastávkou na poutích do Svaté země.

Roku 1543 město neodolalo útoku Turků. Turci pod vedením Bega Ahmeda vyplenili místní hrobky i kostely. Jeden z mála dokladů o životě města za turecké nadvlády přinesl cestovatel Evlija Čelebi (v maďarském přepisu Evlia Cselebi), který procestoval celé tehdejší evropské Turecko a zaznamenal jeho podobu.

Když město dobyla armáda Leopolda I. Habsburského v čele s Evženem Savojským, našli zde osvoboditelé pouze trosky. Székesfehérvár byl poté během 17. a 18. století prakticky znovu postaven. Stavební boom probíhal hlavně v první polovině 18. století. Dochovalo se jen minimum objektů ze středověku, pozůstatky turecké okupace nejsou v podstatě žádné. Vznikly také nové církevní objekty, jako např. františkánský kostel, aktivní byli jezuité. Zbytky středověkých dějin jsou shromážděny v tzv. Zahradě trosek, kde se nachází i náhrobek údajně^[zdroj?] patřící svatému Štěpánovi. Obyvatelstvo města bylo národnostně smíšené. Kromě Maďarů zde žili také Němci, Židé a jižní Slované. Přítomnost posledních uvedených dokládají i některé místní názvy (např. Rác utca, 'Srbská ulice' apod.)

Nová barokní katedrála svatého Štěpána byla postavena na troskách středověké baziliky původně zasvěcené Panně Marii. Nedaleko od ní je jedna z mála dochovaných gotických památek, kaple sv. Anny.

V závěru 19. a začátku 20. století nebylo město podstatněji industrializováno a začalo být stále ve větším stínu mnohem lidnatější Budapešti.

V meziválečném období vysílal ze Székesfehérváru rozhlas. V jeho blízkosti byly postaveny vysílače. Ocelové stožáry měly výšku 152 m. Stály až do roku 2009.

Během druhé světové války bylo město intenzivně bombardováno spojeneckým letectvem. Poničena byla celá řada domů i historických památek; hrad musel být nákladně rekonstruován.

V roce 1951 došlo v blízkosti místního nádraží k železničnímu neštěstí, při kterém zemřelo 150 lidí.

Město, které mělo ještě v roce 1945 35 000 obyvatel, se do konce 70. let rozrostlo na 100 000. Byla postavena nová sídliště. Samotné centrum města si nicméně zachovalo svůj barokní ráz a budovy byly zachovány jako umělecké památky. Známou novodobou stavbou na okraji města je zámek Bory-vár, dnes funguje jako muzeum.

V druhé polovině 20. století bylo město nadále industrializováno. Postavena byla např. i válcovna hliníku a továrna na výrobu motockylů. Výrobce polovodičů IBM zde založil továrnu na pevné disky, která byla koncem roku 2002 uzavřena. Dnes na místě sídlí Denso, dodavatel pro automobilový průmysl.

Roku 2017 podal Székesfehérvár neúspěšnou kandidaturu na Evropské město kultury 2023.

Obyvatelstvo

V roce 2011 žilo v Székesfehérváru 100 570 obyvatel, což činí cca 1/4 celé župy Fejér. 96 % obyvatel se hlásí k maďarské národnosti a pouhé 4 % k jiným národnostem, většinou k německé nebo romské. Většina obyvatel se rovněž hlásí k Římskokatolické církvi. Zastoupená je ale také i luteránská církev.

Od druhé poloviny 20. století počet obyvatel Székesfehérváru rostl bouřlivým tempem až do roku 1990, především díky rychlé urbanizaci celého Maďarska a s ní ruku v ruce jdoucí industrializaci. Po roce 1990 ale začal počet obyvatel postupně klesal. Měřitelný vliv na odchod lidí z města měla také suburbanizace a vzestup okolních obcí (Úrhida, Szabadbattyán, Fehérvárcsurgó, Agárd, Gárdony, Pákozd, Pátka).

Ekonomika

Industrializace města byla iniciována ve 30. letech 20. století. Mimo jiné se zde nachází i zbrojní závody. Kvůli tomu se město stalo cílem spojeneckého bombardování za druhé světové války.

V 50. letech byly některé místní průmyslové podniky přemístěny do města Dunaújváros (Sztalinváros). V období vlády Jánose Kádára byl tento proces zastaven a město získalo další potřebné investice do hospodářského rozvoje. Sídlila zde např. i společnost Ikarus vyrábějící autobusy.

V 90. letech bylo jedním ze symbolů transformace a modernizace maďarské ekonomiky a bylo přezdíváno maďarské Silicon Valley.

Kultura a pamětihodnosti

Bazilika sv. Štěpána.

Historický pohled na střed města.

Budova obvodního soudu.

V Székesfehérváru je evidováno 139 kulturních památek. Dochovány jsou základy středověké baziliky. Významným chrámem je rovněž i bazilika sv. Štěpána, zbudovaná v barokním stylu, nebo např. gotická kaple sv. Anny z roku 1470. Cisterciánský klášter pochází z 1745-1751 a byl postaven v barokním stylu

Ve městě stojí několik muzeí, např. Muzeum sv. Štěpána, muzeum panenek, městské muzeum nebo městská galerie. Ve františkánském klášteře je umístěno muzeum sakrálních předmětů.

Doprava

Székesfehérvár představuje v maďarské železniční síti významnou křižovatku. Hlavní dopravní tah směřuje z metropole Budapešti k Balatonu (Blatenskému jezeru), z města rovněž vedou i další regionální tratě např. do Komáromu apod.

Jižně od Székesfehérváru prochází i dálnice M7, která Budapešť spojuje s chorvatskou metropolí Záhřebem.

Slavní rodáci

• Jenő Bory, sochař, architekt
• Nándor Fa, cestovatel (obeplul zemi v malém člunu)
• Katarina Ivanovićová, srbská malířka
• Péter Kuczka, spisovatel
• Kornél Lánczos, fyzik
• Ignác Goldziher, orientalista
• Viktor Orbán, předseda maďarské vlády v letech 1998–2002 a od roku 2010
• Katalin Bogyayová, novinářka
• Lajos Terkán, astronom
• Miklós Ybl, architekt

Partnerská města

• Alba Iulia, Rumunsko
• Birmingham, Alabama, USA
• Blagoevgrad, Bulharsko
• Bratislava, Slovensko
• Cento, Itálie
• Chorley (Lancashire), Velká Británie (1991)
• Kemi, Finsko
• Luhansk, Ukrajina
• Opole, Polsko (1978)
• Sariwon, Severní Korea
• Schwäbisch Gmünd, Německo (1991)
• Zadar, Chorvatsko

Spolupracující město

• Hradec Králové, Česko

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Székesfehérvár na maďarské Wikipedii.

Literatura

• NÉMETH, Gyula. Hungary: A Complete Guide. Budapest: Corvina, 1992. ISBN 963-13-3740-5. S. 120–124. 
• Péter Szabó: Cultural identity change of a royal Hungarian town, Székesfehérvár, in the 18th and 19th century (anglicky)

Související články

• Maďarsko
• Fejér

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Székesfehérvár na Wikimedia Commons
• Encyklopedické heslo Bělehrad v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
• Galerie Székesfehérvár na Wikimedia Commons
• (maďarsky) (anglicky) (německy) Székesfehérvár (Megyei jogú város)

Autoritní data	Biblio: 6f41e06e-35e3-4358-a092-e77900293b3f NKC: ge207338 BNF: cb122192132 (data) GND: 4132096-7, 1128606291 LCCN: n80097371 MBAREA: 781294dc-30dc-430f-83ff-1c170c6ebb17 SUDOC: 145762920 VIAF: 153605603 WorldCat Identities: lccn-n80097371

Portály: Maďarsko