Michal Stehlík
doc. PhDr. Michal Stehlík, Ph.D. | |||||||||||
![]() | |||||||||||
| |||||||||||
| |||||||||||
| |||||||||||
| |||||||||||
| |||||||||||
| |||||||||||
| |||||||||||
| |||||||||||
Narození |
13. dubna 1976 (43 let) Třebíč ![]() | ||||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Choť | ženatý | ||||||||||
Děti | osm dětí | ||||||||||
Alma mater |
Univerzita Karlova v Praze Masarykova univerzita Univerzita Palackého v Olomouci | ||||||||||
Ocenění | Skleněná medaile Kraje Vysočina (2010) | ||||||||||
Commons | Kategorie Michal Stehlík | ||||||||||
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Michal Stehlík (* 13. dubna 1976 Třebíč) je český historik a slovakista, působící na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde byl v letech 2006 až 2014 děkanem. Zabývá se především českými dějinami 20. století. V letech 2014 až 2015 byl předsedou Rady Českého rozhlasu. Je náměstkem generálního ředitele Národního muzea.
Obsah
Vzdělání[editovat | editovat zdroj]
V roce 1994 maturoval na Gymnáziu v Dačicích. Magisterské studium absolvoval na Filozofické fakultě UK v Praze v oboru historie – slovakistika, kde také v roce 2005 získal titul Ph.D. z oboru české dějiny. V roce 2010 se z českých dějin habilitoval na docenta na Univerzitě Palackého v Olomouci.
Pracovní kariéra[editovat | editovat zdroj]
Michal Stehlík začínal v Dačicích, kde byl členem zastupitelstva a pracoval v Městském muzeu a galerii. V letech 2001–2002 působil v referátu centrální evidence sbírek Ministerstva kultury ČR. V roce 2002 nastoupil do Národního muzea, kde v dalším roce stal náměstkem generálního ředitele Michala Lukeše. V roce 2005 byl Akademickým senátem Filozofické fakulty UK zvolen děkanem fakulty. Ve funkci byl v listopadu 2009 potvrzen i na další čtyři roky.
Podílel se na celé řadě festivalových, výstavních i vzdělávacích projektů. V roce 1999 založil o.s. Krasohled, které pořádalo 2000–2017 např. Dačické barokní dny. V roce 2003 v Dačicích prosadil umístění pamětní desky obětem holocaustu a v roce 2014 se podílel na umístění pamětní desky politickému vězni JUDr. Valenovi také v Dačicích. Koordinoval také první a druhou Pražskou muzejní noc v letech 2004 a 2005. Mezi významné kurátorské počiny patří mj. tyto výstavy: „FOTBAL 1934–2004. 70 let od římského finále“, „Svobodně! 60 let vysílání Rádia Svobodná Evropa“ či „Zničené kostely severních Čech 1945–1989“. V roce 2009 byl na české straně hlavním kurátorem Dolnorakouské zemské výstavy ve spolupráci s rakouskými historiky. Byl také hlavním kurátorem stálých expozic Muzea Vysočiny Třebíč na třebíčském zámku, které byly otevřeny v listopadu 2013, a rok předtím také dětského muzea „Cesty časem“ také v Třebíči. V letech 2014–2015 spolupracoval autorsky s Národním technickým muzeem na vytvoření Centra stavitelského dědictví v Plasích. V roce 2017 byl hlavním autorem výstavy Fenomén Masaryk v Národním muzeu a spoluautorem námětu Česko-slovenské / Slovensko české výstavy v roce 2018.
Působil jako člen několika správních a dozorčích rad, byl členem Rady Ústavu pro studium totalitních režimů a Vědecké rady Masarykovy univerzity. Místopředsednickou funkci zastával do roku 2017 ve Správní radě Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze. 14. května 2014 byl zvolen jako jediný kandidát předsedou Rady Českého rozhlasu,[1] jejímž členem byl od června 2011.[2] Ve funkci předsedy rady skončil v listopadu 2015. Od 1. června 2014 je znovu náměstkem generálního ředitele Národního muzea. V březnu 2017 se rozhodl obhajovat post člena Rady Českého rozhlasu[3], jelikož v červnu 2017 mu skončilo funkční období. V prvním kole volby sice neuspěl, ale postoupil do kola druhého.[4] V něm však nakonec zvolen nebyl.[5] V roce 2018 byl zvolen členem Vědecké rady Ústavu pro studium totalitních režimů.
Z pozice děkana Filozofické fakulty 25. října 2013 neuspěl ve volbě rektora Univerzity Karlovy v Praze, když novou hlavou univerzity byl zvolen profesor Tomáš Zima.[6] Na Filosofické fakultě UK pokračuje ve výuce soudobých dějin, zejména jde o přednášky k problematice česko-slovenských vztahů, dějinám komunistického období v Československu a tématům kulturního dědictví - muzejnictví.
Politické angažmá[editovat | editovat zdroj]
Michal Stehlík byl jako zastupitel města Dačice členem KDU-ČSL. Kvůli zvolení děkanem však své členství ve straně roku 2006 pozastavil, v roce 2018 své členství ukončil. Zastupitelem města Dačic byl jako nestraník za KDU-ČSL znovu od komunálních voleb 2014[7] do září 2017, kdy rezignoval.
Ve volbách do Senátu PČR v roce 2016 kandidoval jako nestraník za KDU-ČSL v obvodu č. 52 – Jihlava.[8] Se ziskem 16,20 % hlasů postoupil z druhého místa do druhého kola, v němž prohrál poměrem hlasů 46,62 % : 53,37 % s kandidátem ODS, SNK-ED, SsČR a STO Milošem Vystrčilem. Senátorem se tak nestal.[9][10]
Soukromý život[editovat | editovat zdroj]
Michal Stehlík je ženatý, má 8 dětí.
Publikace[editovat | editovat zdroj]
- Návrat paměti krajiny Staré Město pod Landštejnem, Staré Město pod Landštejnem 2000.
- Zapomenutý všední den – 20. století v zrcadle středoevropského regionu/Vergessene Lebenswelt – Verschwundener Alltag. Das 20. Jahrhundert im Spiegel einer mitteleuropäischen Region (ed. společně s N. Perzim), Pomezí/Waidhofen 2001.
- Židé na Dačicku a Slavonicku 1670–1948, Dačice 2002.
- Dějiny Dačic (kapitoly IX–XV), Dačice 2002.
- KSČ proti katolické církvi. Dačický okres 1948–1960, Dačice 2004.
- Fotbal! 1934–2004. Cesty úspěchů a proher, Národní muzeum, Praha 2004 (společně s A. Ročkem a V. Scheinostem).
- Telč – město příběhů (společně s J. Jabulkou), Telč 2005.
- Dačicko, Slavonicko, Telčsko, Vlastivěda moravská – edice Vysočina, kapitola Vývoj v období let 1914–1960, Brno 2005.
- Český Rudolec v bouřlivém půlstoletí 1918–1960, Dačice 2007.
- Naše osmičky. Československé dějiny 20. století v osmičkových předělech, Praha 2008 (společně s M. Junkem a M. Lukešem).
- Slavonické dvacáté století 1900–1960, Dačice 2008.
- Österreich. Tschechien. Geteilt. Getrennt. Vereint. Niederösterreichische Landesausstellung 2009/Česko. Rakousko. Rozděleni. Odloučeni. Spojeni. Dolnorakouská zemská výstava 2009 (ed. KARNER, S., STEHLÍK, M.), Schallaburg 2009.
- Češi a Slováci 1882–1914. Nezřetelnost společné cesty, Togga, Praha 2009.
- Století. Obrazy dvacátého věku, Praha 2011.
- Tváře undergroundu, Radioservis, Praha 2012 (společně. s I. Denčevovou a F. Stárkem).
- Národnostní politika v Československu 1918–1938. Od státu národního ke státu národnostnímu, Praha 2012 (společně s A. Tóthem a L. Novotným).
- Danica Valenová: Nic nedává, kdo nedá sám sebe. Deník 1945–1960, Praha 2012 (edice deníku společně s L. Stehlíkovou).
- Kreiského éra v Rakousku a období normalizace v ČSSR (eds. Sprengnagel, G., Stehlík, M.), Praha 2013.
- Anna Maria Waldstein-Wartenberg: Když byla Třebíč ještě Valdštejnská. Vzpomínky Starorakušanky 1938–1960, Třebíč 2014 (edice pamětí společně s K. Chundelovou).
- Fenomén Karel Kryl, Radioservis, Praha 2014 (společně s I. Denčevovou a kol.).
- Slovensko, země probuzená. 1918–1938, Academia, Praha 2015.
- Rozděleni železnou oponou, Radioservis, Praha 2015 (společně s I. Denčevovou a kol.).
- Babické vraždy 1951, Academia, Praha 2016.
- Pohádky pro Norberta, Krasohled, Dačice 2016.
- Rozdělený svět? Češi a Evropa mezi svobodou a totalitou, Radioservis, 2016 (ed. společně s P. Hlaváčkem).
- Fenomén Masaryk (eds. společně s K. Heroldovou, M. Běličovou), Národní muzeum, Praha 2017.
- Moje Československo (eds. společně s R. Chmelem), Academia/Národní muzeum, Praha 2018.
- Čtyři králové. Lípa malolistá vypráví, (pohádky), Dačice 2019.
- Krok do propasti. 37 příběhů roku 1937, Academia, Praha 2019.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Předsedou Rady Českého rozhlasu Michal Stehlík, na funkci byl jediným kandidátem. Digizone [online]. 2014-05-14. Dostupné online.
- ↑ Rada Českého rozhlasu : doc. PhDr. Michal Stehlík, Ph.D. [online]. Český rozhlas, [2014]. Dostupné online.
- ↑ Do Rady ČT a ČRo kandidují Jandák nebo Balvín. Mediaguru.cz [online]. 2013-03-20 [cit. 2013-03-30]. Dostupné online.
- ↑ Exministr Jandák bude dohlížet na Český rozhlas, v politice končí. Martin Doktor zasedne v Radě ČT. Aktuálně.cz [online]. 2017-06-07 [cit. 2017-06-14]. Dostupné online.
- ↑ Místo v Radě ČT obhájil Kühn, končí Závozda. MediaGuru.cz [online]. 2017-06-28 [cit. 2017-06-28]. Dostupné online.
- ↑ Novým rektorem Univerzity Karlovy bude Tomáš Zima. ČT24 [online]. 2013-10-25 [cit. 2013-10-25]. Dostupné online.
- ↑ Volby do zastupitelstev obcí, Jmenné seznamy, Výběr: všichni platní kandidáti dle poř. čísla, Zastupitelstvo města, Kraj: Jihočeský kraj, Okres: Jindřichův Hradec, Obec: Dačice, Kandidátní listina: Křesť.demokr.unie-Čs.str.lid. [online]. Český statistický úřad, 2014 [cit. 2016-02-04]. Dostupné online.
- ↑ KDU-ČSL představila svých prvních devět kandidátů do Senátu. Deník Referendum [online]. 2016-02-03 [cit. 2016-04-08]. Dostupné online.
- ↑ Výsledky voleb v obvodě Jihlava [online]. Český statistický úřad, 2016 [cit. 2016-10-13]. Dostupné online.
- ↑ Volby do Senátu Parlamentu ČR konané dne 7.10. – 8.10.2016, Výsledky hlasování, Obvod: 52 – Jihlava [online]. Český statistický úřad, 2016 [cit. 2016-10-16]. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
- Osobní stránky Michala Stehlíka
- BENDA, Martin: Nový 29letý děkan FF UK má reformní plány. Sociál. 30.12. 2005
- POSPÍŠILOVÁ, Dominika: Děkan Stehlík: Dvě třetiny FF by měly sídlit v nové budově. FFakt 15.10. 2007
- KAŠPAR, Mirek: V čele Filozofické fakulty zůstává Michal Stehlík. UKáčko.cz 13.11. 2009
- Starostové mají oznámit svého favorita na ministra kultury (www.rozhlas.cz)
- Volební web Michal Stehlíka. www.tiglitt.cz
- Čeští historikové
- Zaměstnanci Národního muzea
- Děkani Filozofické fakulty Univerzity Karlovy
- Členové Rady Českého rozhlasu
- Členové Rady Ústavu pro studium totalitních režimů
- Čeští místní politici
- Členové KDU-ČSL
- Absolventi Univerzity Karlovy
- Absolventi Masarykovy univerzity
- Absolventi Filozofické fakulty Univerzity Palackého
- Narození 1976
- Narození 13. dubna
- Narození v Třebíči